Vězeň

Myslím, ani nevím jak,
na zámku se rozsvítilo,
přemýšlím, chci si zapískat,
v podzemí se rozednilo.

Moje duše stoupá k výšinám,
ruka padá k zemi.
Střílím z kuše,
šíp klesá k nížinám,
neskutečné jsou to vjemy.

Myslím, ani nevím jak,
moje oči zakalené jsou,
přemýšlím, proč podepsal jsem pakt,
o dobrou pověst mou?

Byl jednou jeden den
a ten dlouhý byl,
až přišel k němu sen
a obraz nakreslil.

Vezmi, bodej, škrť a zlo konej,
odměnou ti bude kobka.
Svědomí svoje překonej,
pocity, sláva, hrobka.

Na náhrobní kámen,
ódu napíšu ti,
zde leží ten a ten,
zakopaný v suti.

Až prach srovná kámen se zemí,
svět se vymění.
Ale vězení?