Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

tupý hvizd ticha

Výběr: thalina, a2a2a, Eli.Benett
26. 06. 2010
43
62
6027
Autor
sepiolite

 

 

 

vichřice

 

za zdí bylo slyšet

sípání sotva obrveného dítěte

a já jsem tušila, že v jeho očích

zuří vichřice

 

nebe se prolomilo

pokoj zakalil slepotou

pomalá ústa vedla k zešílení

rty otékaly

a za okny

houstl rosol prostoru

 

hladila jsem Tvé zotročené tělo

když se stěny začaly snižovat

byly vidět blesky

a ve Tvých vlasech hřmělo

 

 

 

 

splétám

 

nicotná

jako do pěsti stisknutá

amorfní tma

s dokonalou kázní

bez jediné hlásky

splétám odevzdaně

svou snahu

 

skrze stehna

začala jsem zbožňovat

to intimní

měkké nahlédnutí do noci

            Tvou dlaň

která přes hedvábná zákoutí

netuší

 že mám i tvář

 

 

 

 

klam něhy

 

smutek

bělavý jako klam něhy

mihotal se

uvězněn mezi okenicemi

 

dny nás prudce míjely

srážely na podlahu

zavalovaly ze všech stran

a ta tvrdá

vzájemná lítost v unavených pohledech

byla nevyslovitelná

 

 

 

 

závěsy křiku

 

v celém domě

utěsněném závěsy křiku

míjejí se postavy

se zahleněnými srdci

zatímco  já unavená

plazím se po parketách

 

do těla zadřené třísky mokvají

stěny se bortí, drolí

a na mě

dopadá suť běžných dnů

 

 

 

 

strop

 

až jednou omrzím Tě

světlo zmizí

najednou

a můj pokoj

prostoupí mlha

 

stěny se ukloní

začnou ronit bláto

strop se zvedne

a vpustí hejno

bloudících dravců

na mé horké tělo

 

 

 

 

v kulisách divadla

 

s večerem

ptákům v letu odpadávají křídla, hoří oči

peří se roztéká a srdce

měkne

 

my usteleme si v kulisách

rozbořeného divadla

a až ráno vyjde slunce

v popelavém prachu bude mé tělo

jen další rekvizitou

 

 

 

 

pod okapy

 

v nocích

kdy tma konejší nebe

ze střech domů

stékají žalmy

 

sedávám pod okapy

lekám se

světel půlnočních aut

oholených sov

utýraných duší

co se prodraly přes stěny zpustošených domů

a lhostejně

mě oslovují jménem

 

 

 

 

prokřehlé ticho

 

zamrzly vody všech moří

svět naplnilo křišťálové ticho

a nevyřčené otázky splynuly s ledy

 

všechno chladlo

jen Tvoje slova

      už neměla kam

 

 

 

 

peří

 

z šedých očí

promlouvá neutišitelný smutek

a krystalizuje

v auru melancholie

 

hvězdy jsou dnes bázlivě rozblácené

a já stále věřím

že vlaštovky na zimu neodlétají

ale spí na dnech řek

 

večer se ale vody kalí

s půlnocí mění na roztavené olovo

a tupý hvizd ticha vždy přináší

peří na hladině

 

 

 

 

šílení štěstím

 

přesně si vzpomínám na den, kdy jsem si dovolila

ztratit Tě

první se vzňaly knihy

po ulicích pobíhali polonazí lidé

děti topily starce ve vanách

a v maringotkách ujížděli šílení štěstím

 

já nad tím vším

bezmocně vřískala

dokud jsem si neuvědomila

že teď mě už nikdo

nemůže bodnout do zad

 

 

 

 

škraloup noci

 

pod škraloupem noci

prach, skřípot pelesti a kapky potu

šuškají si slova o mém nebytí

 

jen tady jsou ukryty

mé pokorné běsy

a příkazy dostávají novou tvář

 

 

 

 

chorá tma

 

nastydlé mžení neutichá

ani ráno

a sivé světlo

ve kterém povlává

zubožená tvář deště

líně se plazí k mučivému dni

který nekončí

 

tohle světlo

přikrývá mrtvá zvířata

zimomřivě zahaluje zpustlé věci

 

z vlhkých zdí

stoupá smrtelná bledost

pluje ulicemi

a přitahována mým monotónním hlasem

prostupuje mé tělo

naplňuje duši

až do konce

 

 

 

 

dny

 

když je den zubožený

lidé

čas

a město pusté

předměty ztrácejí kontury

rozhovory se míjejí

a čajové listy stáčejí v šálcích zpět

 oddechnu si

 

- dům je prázdný

v otevřených oknech visí mlha

touha se obnažuje

a mně žhnou tváře

když dotýkáš se mých vlasů

ve svém klíně

 

 

 

 

světlo dodýchalo

 

mezi tvrdými steny města

světlo dodýchalo

 

opuštění lidé dotýkají se

drsných stěn domů

nakukují do slepých oken

hladí vyhublé psy

 

každou noc

hledají své dávno opuštěné domovy

dlaněmi poznávají svět

a s každým jejich dotekem

se město vytrácí

 

 

 

 

otrok šelem

 

jsem otrokem šelem

když s horkým rozechvěním

opětuji Tvé dotyky

 

tisíce divokých jestřábů

stříhají vzduch na vodopády oblohy

a já prorůstám slovy

která nechceš slyšet

 

 

 

 

stáda plamenů

 

vítr zesílil

stáda divokých plamenů

spalují marnost mé pokory

měsíc obrůstá mechem

a blanitá noc

je cítit promočenými vlky

 

země se mi lepí na paty

půlnoc přesýpá na střechách zrnka máku

a osamělost jednotvárného šelestu hořícího listí

připomíná mi

chvíle Tvých odchodů

 

 

 

 

vyhaslí plameňáci

 

jako obvykle

jiskříš výboji neonových slov

 

v nocích vyhaslých plameňáků

opakuješ

„Vztah je jen obálkou s jedinou kulkou.“

a moje samota

je těžší než tlapa zvířecího smutku

 

 

 

 

 


62 názorů

atkij
02. 05. 2018
Dát tip

Parádní!


skvělé*

sepiolite
23. 05. 2012
Dát tip
vločkatančíjazz & dadadik: děkuji Vám, moc...

dadadik
23. 05. 2012
Dát tip
**

Dobrá práce. Nemá smysl se rozepisovat víc.

sepiolite
04. 02. 2011
Dát tip
mockrát děkuji, je milé vědět, že někdo o tyhle věci rád zakopl...ještě jednou děkuji

splétám- zakotvila som v tejto básni. wow!lubi sa mi ako píšeš!

slivaka
08. 01. 2011
Dát tip
...život. ..*t..Lu T*

sepiolite
05. 01. 2011
Dát tip
Zé: 05:47:29 - to sis dal dobrý budíček, nebo večerníček, či co to pro Tebe bylo! Děkuji Ti za čas, co jsi mi věnoval, samozřejmě za milá slova a že musím "hrozně zkoušet" - chci věřit, že každá zkouška/zážitek posiluje/formuje/učí pokoře/radosti/..., takže jsem asi za všechny vlastně ráda. Ještě jednou Ti děkuji.

médea
03. 12. 2010
Dát tip
hodně hodně dobré*

je lepší mít možnost číst tyhle básně pohromadě. - tím, jak jsou konfesijně zaměřené, vytvářejí celistvé pásmo, na způsob lyrického deníku. - mohlo by jich být i třikrát (desetkrát?) tolik. - nemyslím, že je zde zřetelnější lineární příběh, jakkoliv zde příběhy jsou, jak je jednotlivé básnické sondy nastavují čtenářské pozornosti. - ten příběh (příběhy) mohou mít mnoho zastávek a chvil, těžko říct, které jsou výraznější. - patrně podle toho, jak je přináší sám život. - tohle spojení prožitku a básnického výrazu (v němž, jen tak na okraj, výborně fungují převody mezi pocitem a obrazem) je jednak důležitým hnacím motorem, protože dodává básním životnost, zároveň však možným omezením, protože je při něm, nejspíš bezděky a spontánně podle přirozené potřeby (proti čemuž v této chvíli nelze nic namítat), vyčerpáván stále stejný princip. - kdybych si měl představit, co by se mělo do budoucna, bude-li nějaké, proměňovat, tak reflexe toho, co může v básni nastat, do jakých dalších polí se může báseň ve vztahu slovo-svět dostat a jaké referenční principy ve svém jazyce testotvat (aby to nebyl stále jeden sebereflexivně-konfesijní způsob, byť variovaný zpracovávaným materiálem) - tuším, že takové proměny se nedají naordinovat a že dokonce ani nelze předpovídat, zda autorka bude potřebovat přestoupit z vlaku, který jí i básním v tuto chvíli dobře slouží. myslím, že i přes nejedno přilnutí k obecně lyricko-emocionálním obratům (viz trefné příklady a2a2a; též báseň "stáda plamenů" - zde je však i několik svěžích momentů, či "v kulisách divadla"), rozhodně převažuje využití motivů s vědomým cílem, k vlastnímu stvářenému světu. - energie zde nechybí v žádném případě a mnoho obrazů se zablýskne v čistotě a nezbytnosti vůči záměru sdělení. k poznámce o hledání alternativ výrazu bych rád připojil, mohu-li, že obecně platí: čím méně zřetelný je zpracovávaný vjem, prožitek, tím větší bývá tíhnutí k zobecňujícím, nedoostřeným konstrukcím. - avšak právě v tom hledání převodních vztahů mezi prožitkem a slovem, ve vychytávání prožitku a hledání ideální úrovně zobrazení (neboť nemá smysl podávat světu svou neomezeně hlubokou a rozsáhlou introspekci všeho, co projde duší) je největší kouzlo. takže přeji hodně štěstí i vzrušení při vynalézání způsobů jak vyjádřit to, co si žádá o pozornost, a mít víc a víc na paměti i potřebu tvaru básně viděného zvenčí. (ten zatím netrpí, to musím říct, i když rezerva směrem od obecného k specifickému jazyku zde je a je naděje, že přijdou další objevy.) ještě abych se neutopil v suché analýze, básničky mě chytly, skoro bych je i hltal, kdybych se nebrzdil. - je v nich dost života i světla, dobré znamení.

Elleanor
23. 08. 2010
Dát tip
první dojem je bezva, stejně ale mám pocit, že jedno čtení těmto básním nestačí...takže tisknu, připravuji na noční stolek a večer si je pěkně vychutnám, už se těším, co dalšího objevím mezi řádky:)

Vaud
25. 07. 2010
Dát tip
Zaridim :-)

a2a2a
25. 07. 2010
Dát tip
Já také děkuji,jsem rád, když zde nacházím, jak se mi zdá, spřízněnou duši co do potřeby i způsobu vyjádření a navíc to byl pro mne hezký zážitek.

sepiolite
25. 07. 2010
Dát tip
VT: jsem to nechtěla napsat tak přímo..ale bohužel ano:) Vaud: myslím, že spousta lidí z Kafe ani nereflektují mou osobu, což samozřejmě není chyba, pouze konstatuji - nicméně Tobě děkuji! guy: děkuji Ti! Jsem ráda, že sis našel své místo. A musím říct, že jsem zrovna nedávno zjistila, že je to ve východních zemích Evropy i nějaké přísloví, jen tam nejsou vlaštovky na dnech řek, ale přezimují ve vykotlaných kmenech stromů...tak mi to přišlo zvláštní, taková mírná náhoda a2a2a: Tolik krásných slov si ani nezasloužím. Děkuji. Ano, některá slova používám často a jsem si toho vědoma, ale musím říct, že ať jsem se snažila sebevíc, úplně se mi nepodařilo najít odpovídající synonyma a když jsem i nějaká našla, byla mezi nimi drobná nuance, která je pro mě ale nepřekročitelná a zatím jsem nenašla jiné alternativy. Pro vyjádření některých pocitů jsou právě tahle slova klíčová, protože se vztahují k tomu,co chci říct, plnovýznamově. Jak zpívá Mňága "..hledáme slovo, to slovo...", jen mně se to zatím nedaří. Takže jsem z nich nakonec udělala (nebo se alespoň pokusila) spojnici mezi vším. A jsem nadšená z Tvých slov o jisté drobné noblese, která je dodána vybranými slovy. Jsem ráda, jestli se mi něco takového opravdu podařilo. Co se týče o mých pocitů, vlastně na nich je založena celá sbírka a jak už jsi řekl, je to dlouhodobé otáčení, přemýšlení, rozebírání, vyrovnávání se a i jisté přesvědčování sebe sama. Ještě jednou děkuji za Tvůj čas a kritiku, která je pro mě cenná a vážím si jí, protože mi ukázala, že se mi snad trochu podařil můj záměr/snaha. Ještě jednou Ti děkuji.

a2a2a
24. 07. 2010
Dát tip
Pro mne neskutečně krásné. Alespoň takovýto dojem mám z prvního čtení. V podstatě nenacházím nic, co bych chtěl vytknout. Naopak, sbírka svědčí o autorském sebevědomí, stavějícím na důvěře ve vlastní pocity. Projevuje se to třeba tím, že se v řadě básní objevují shodné rekvizity ,,,tělo,,,nebe,,,a další, které se již sice nijak neopakují, ale vzbuzují v jiných textech jiných autorů dojem klišé ,,,vlci,,,měsíc,,,čajové lístky,,, apod. Zde je tomu však naopak, jsou použity v neotřelém kontextu a spolu s mírně vznešeným jazykem, který celé sbírce dodává noblesu, tvoří přirozenou spojnici i rám, nicméně po druhém přečtení bych přece jen snad doporučil s těmito rekvizitami malinko více šetřit, ale i tak moc, moc hezké. Především však jde o autorčin respekt k upřímnosti vlastních pocitů, které si prožila a následně v sobě obracela. Přitom je exponovala jenen na sobě samé, popřípadě na potřebě blízkého člověka, ale i do širšího okolí, třebaže toto o tom nemá tušení, ale tento subjektivismus je přesvědčivý, protože je nám vlastní.

guy
13. 07. 2010
Dát tip
tak jsem si konečně našel soustředěnou chvilku, i v těch vedrech a místo, které se mi v tom nejvíc líbí, je tohle: stále věřím že vlaštovky na zimu neodlétají ale spí na dnech řek ale samozřejmě jich tam je víc, i hlubších, než je dno řeky :-) a příjemných *

Vaud
12. 07. 2010
Dát tip
Coby jeden ze redaktoru Kafe musim rict, ze jsme meli vzdy zajem o Tve basne - ja trochu dyl nez ostatni :-)

sepiolite
09. 07. 2010
Dát tip
zoom? to zní dobře :-) Mě spíš napadlo něco, jako je na hlavní stránce "nejlepší díla", tak vedle dát podobné okno s kritikami, ale nějakými opravdu konstruktivními..jenže to je spousta nápadů a málo času/iniciativy a co si budeme namlouvat, vždycky se líp sní, než realizuje. Vt, nikdo Tě z pérování neosočuje, jen objektivně je jejich práce založena na vlastní iniciativě a přeci jen, kolik lidí si ji tady tak úplně váží a má k ní nějaký respekt? Sebe si budu schovávat pro sebe, ono nabídnout se/doporučit, to jsem nikdy neudělala a když otevřu tady arénu, tak se taky nestačím divit..mám pocit, že lidé kolektivně ztrácejí soudnost

sepiolite
08. 07. 2010
Dát tip
VT a thalina: předně děkuji VT za zastavení. K rozebírání díla bych se ráda zastala kritiků - přeci jen, kdo má čas na něco takového, co si žádá opravdu dlouhou chvíli, kdy se bude člověk moci naprosto soustředit a tak..rozbory nejsou sranda, je potřeba se k nim vracet a neustále přežmoulávat rozpitvávaný text, zkoušet X pohledů, přemýšlet a hledat souvislosti, což stojí obrovské úsilí a energii. Navíc a hlavně, tady člověk nikdy neví, kdy se dotyčný/á smaže, dílo zmizí a myslím, jestliže by se takováhle myšlenka, na nějaké celistvější rozebírání sbírek měla rozehrát, chtělo by to samostatnou část/klub nebo něco, kde by to zůstalo, aby několikahodinové/dnové úsilí nebylo zničeno třemi kliky na tlačítko "smazat dílo/autora". Za mě musím říct, že bych to opravdu uvítala a vážila bych si toho, i klidně rozbory s jednotlivými básněmi či povídkami. Ale podmínkou by bylo, že autor by byl "zataven" v internetu a nemohl by dílo smazat. Pak si myslím, že by se našli jedinci, kteří by se do něčeho takového pustili. Troufám si tvrdit, že by to ocenilo více lidí, než jen já. A koneckonců, proč by se pak něco takového nemohlo /ne/nápadně dostat i do Kafe, když už se to tu pojí, propojuje a jsou snahy o spolupráci.

sepiolite
03. 07. 2010
Dát tip
mimoň: děkuji Ti, bude mi ctí, když se vrátíš thalina: V tomhle vedru ses do toho pustila, jo? Obdivuhodný výkon. Ano, přiznávám, že se to asi nečte úplně hladce a vyžaduje to jisté soustředění, ale chci věřit, že snaha čtenáře je nakonec nějak vykompenzována. Děkuji Ti, že jsi se vrátila - vážím si toho. A pocity, které jsi napsala, jsou takřka přesné. Ještě jednou Ti děkuji

Max Hutar
30. 06. 2010
Dát tip
Dávám si to do oblíbených, tip zatím ne, protože to nemám načtené (a že je to kusanec). Ale myslím si, že se do toho později náležitě dostanu - a myslím, že nemluvím pouze za sebe. Pozornost si to každopádně zaslouží.

sepiolite
27. 06. 2010
Dát tip
IVO: Tisíceré díky, jsou to velká slova, tak ani nevím, jak na ně zareagovat.. Je to zvláštní - jako jeden z mála mě máš rozloženou před sebou již pár let a já za to jsem ráda. Dával jsi rady, chválil i vytýkal - cením si toho. Knižní publikace by tady byla vhodná jen kvůli formě, že by se to asi lépěji četlo, takhle je to vážně nálož..Ještě jednou - děkuji Morgaine: děkuji Ti!!!

IVO
27. 06. 2010
Dát tip
Zralé na knižní publikaci a udělení nějaké té ceny. Hoj, nemejlil jsem se v Tobě, ještě když jsi byla "růžičkou". Nikdy jsem od Tebe nečetl báseň, která by byla oddechovým počteníčkem. Spíš naopak, q. e. d. *T

sepiolite
27. 06. 2010
Dát tip
manua: děkuji Ti! vím, že je ho asi hutnější, než je běžné, i já jsem občas byla na pochybách, nejsou-li některé výrazy přespříliš, ale..ale ano, takhle to má být, ač vzít to na jeden zátah není jednoduché. (ale zase nemám hloupé čtenáře, takže to určitě zvládnou!!!) wanker: mno..občas mi přijde, že už začínám..ale snad zatím moc nenudím. Hlavně - čeština je krásná, takže stačí si chtít hrát a zkoušet.. Děkuji Ti

Manuamanua
27. 06. 2010
Dát tip
Dostala jsem se po Klam něhy a musím se k uvedeným básním znovu vrátit jindy, jsou velmi silné, oslovují mě a potřebuji je i trochu strávit a ne je shltnout jako občerstvení z fast foodu. Jsem ráda, že mám možnost něco takového číst a dnes mne oslovilo speciálně: "dny nás prudce míjely srážely na podlahu zavalovaly ze všech stran a ta tvrdá vzájemná lítost v unavených pohledech byla nevyslovitelná"

sepiolite
27. 06. 2010
Dát tip
bomba, děkuji Ti, hlaveň je masakrální - zní to dobře, klam něhy do hlavně díky!

samo sep, již to tam střílím, hlaveň snad bude to pravé..

sepiolite
27. 06. 2010
Dát tip
vindal: tisíceré díky myslíš, že bych mohla velmi (ne)nápadně požádat o klub?

sepiolite
27. 06. 2010
Dát tip
vindal: tisíceré díky myslíš, že bych mohla velmi (ne)nápadně požádat o klub?

tak to je suma, dost dobrý*

sepiolite
26. 06. 2010
Dát tip
vinca: děkuji Ti vaud: já taková nutkání nemám, to teď jen slabá chvilka mě přemohla andrea: děkuji Ti

Vaud
26. 06. 2010
Dát tip
Hej, to je tsunami obrazu a pocitu, co nejpis chvilku lezely v supliku - ja bych mel asi nutkani je vybalit po jedny. Paradni jako vzdy. *

vinca minor
26. 06. 2010
Dát tip
velmi chutné, T.

sepiolite
26. 06. 2010
Dát tip
guy: slibovat nemusíš, ale když se vrátíš, budu jen potěšena a nesmírně ráda děkuji Ti

guy
26. 06. 2010
Dát tip
jsem na tom jak thalina, takže slibuju, to co ona ..

sepiolite
26. 06. 2010
Dát tip
velmi Vám děkuji thalina: ono to má mít jistou linku, kterou nevím, jestli se mi úplně podařilo správně skrýt tak, aby byla ještě patrná a spojovala to, ale doufám, že klid na čtení ji alespoň poodhalí:)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru