jak jsem přišla o jazyk ...

„Áááh, uzavřel sázku. Na mne! Mizera!

Nejlepší bude již nereagovat.

Jenže jak, vždyť jsem ženská!!!

To je téměř nemožné …

Vždyť už Shakespeare říkal:

„Jestliže potkáte ženu, která vám zůstala dlužná odpověď,

dobře se jí podívejte do úst. Určitě přišla o jazyk.

Ok, dobrá. Berme to tak, že nevydržím mlčet.

Ale pak – jak mám zareagovat?

Když už nevydržím, tak ať alespoň tu sázku vyhraje – ať je z toho alespoň pro někoho užitek.

Jenže nevím jakou reakci vlastně čeká a mám jen jeden pokus se trefit. "

A tak raději neřekla nic.

Paradoxně, nejlepší je pro mlčení – když vlastně nevíš, co říct.

A pak?

Pak to jak se zdá vyšumělo …

Anebo ne?

Nevíte, jak se zbavit toho dluhu?