Vůně

Vůně

pomalu kráčím pondělním ránem do práce

kolem plácku kde ještě včera stál cirkus

do nosu mě udeří známá vůně

a můj mozek přehodí

najednou v tysku

všechny smysly a svaly zaměřeny

na toho muže běžícícho v bizoní trávě před mým koněm

toulec je prázdný a tak ho uhodím lukem přes záda

to mi jistě vynese další poctu až budu zpívat o svých činech

skrčím se a odrazím ze sedla bez třmenů

dopadnu mu na záda a ještě dvakrát se na zemi převalíme

oheee můj nepřítel je silný chlap

žebra mi poznamená nůž

zkroutím jeho ozbrojenou ruku a vrazím mu loket do obličeje

ostrý střih

a stojím v půli přechodu

vyjeveně koukám na masku náklaďáku

vida - takovou čarovnou vůni

má hromádka koňských koblížků