Haleluja (Cohen)

Prý David tajný akord hrál,
dodnes zní ve zdech katedrál
a ona nad tou krásou jenom zívá
Tak poslouchej po F a G
zní A-moll – ďáble apage
Teď zmatený král Haleluja zpívá

Spatřils ji v lázni na střechách
ten pohled spát tě nenechá
jak v luny světle sama sebe hladí
Pak bezmocný a svázaný
nůžkám napospas vydaný
chceš Haleluja říct jejímu mládí

Ach já tu místnost dobře znám
od lustrů, zdí až k podlahám
v nich prošlapal jsem díry za ta léta
Tys vyvěsila prapor svůj
Tak vzhůru, lásko, pochoduj
Křič Haleluja do celého světa

Já znám i tvoji něžnou tvář
dnes nepomáhá ani snář
Má lásko já tě prostě nepoznávám
Jen vzpomínej, já v tobě spal
a na římse sbor ptáků řval
však dnes už i to Haleluja vzdávám

Lze nadarmo vůbec brát
jméno které tolikrát
po vyřčení hned v zapomnění padá?
Vždyť každé slovo je jak zbraň
a sahá po něm každá dlaň
Jen z Haleluja třese se ti brada

(a z nějakého neznámého důvodu sloka navíc)

Mně snahu, holka, neupřeš
Když chceš, jen dál si zlob a hřeš
K tvým nohám svoje zbraně tiše skládám
Ač nezbylo mi vůbec nic
To poslední chci Jemu říct:

Ach Haleluja, přišla na mě řada.