Lakomci lakomí ...

Byl večer, dokrmila jsem našeho tříměsíčního synáčka a chystala se ho jít uspat, když zazvonil zvonek. Kdo to může být? Jasně , oba nás s manželem napadl jeden člověk, který chodí zásadně v době večeře, nebo oběda. Manželův kamarád s přezdívkou Plachta.

Plachta byl zvláštní člověk. Chodil do práce, peníze měl, přesto stále šetřil. No, spíše vyloženě hamounil. Když něco po manželovi chtěl, tak ho prozvonil, aby mu musel zavolat zpět. Nedej bože, když to stihl zvednout a on to musel platit ze svého. Měl rozplánované příbuzné, jako babičku, vdanou sestru, ale i kamarády, kde se pravidelně objevoval v době večeře, takže se tam většinou najedl. Někdy se mu povedlo se někam vetřít i v době oběda.

Mě to osobně moc nevadilo, většinou jsem jídla vařila dostatek, a tak jsem pouze přidala jeden talíř. Chlapec byl zdvořilý, jídlo vždy pochválil. Měl obdivuhodný přehled, kdo kdy kam jezdí autem, takže se svezl vždy kam potřeboval. Jednou, když jsme spolu povídali a dostali jsme se k tomu, jaké se mu líbí dívky (byl svobodný), řekl, že hodně mladé blondýnky a hubené. Vylezlo z něj, že mladou si převychová a hubená toho moc nesní. Stále však žádnou neměl, protože prý každá chce pozvat na večeři, kterou dokonce musí zaplatit. Chudák se úplně oklepal, když si vzpomněl asi na to placení.

Jednou se ale plácl přes kapsu. Koupil si steroidy asi za deset tisíc. Prý po nich bude vypadat jako Rambo a holky na něj poletí samy. A peníze investuje do sebe a ne do ženský.

Po nějaké době přišel, pohublý, propadlý hrudník ještě víc, než dříve. Bral prý steroidy přesně podle návodu a místo, aby se mu objevily svaly, hubnul. Zeptala jsem se ho, jak jí, a co přesně. Tak mi to řekl. Většinou nesnídal, obědval u babičky, ta vařila bezmasá jídla, (měla jen důchod), večeře skromná u někoho, nebo sušenky doma. Vysvětlila jsem mu, že musí sníst denně minimálně jedno kuře, spoustu rýže, prostě jsem mu vysvětlila, že když bere steroidy a chodí do posilovny, tak musí sníst velké množství bílkovin, aby se mu ty svaly měly z čeho udělat. Málem zkolaboval, když si to spočetl. Víckrát už nechtěl být Rambo.

Slyšela jsem Plachtu z ložnice, kde jsem uspávala malého synka. Manžel se vracel pro ještě jeden talíř. Za chvíli jsem slyšela, jak Plachta jídlo chválí a prosí manžela, aby mu přeholil hlavu, aby nemusel jít k holiči. Bylo to samozřejmě výhodné. Ušetřil za holiče a za šampón na vlasy.

  Malej konečně usnul, tak jsem mohla jít si k nim sednout do obýváku. Manžel právě přinesl tři kafíčka. Plachta si nasypal plné tři lžičky cukru a začal se rozhlížet. Prý jestli nemáme mlíčko do kafíčka. Ani nečekal na odpověď a natáhl se po skleničce, položené na okraji stolu. Měla jsem tam odstříkané mlíčko, které jsem nestačila uklidit. Vystartovala jsem, abych ho zarazila, ale manžel mne zachytil za rukáv a stáhl zpět na pohovku. Když jsem se na něj zděšeně podívala, tak jen pokrčil rameny a nechal vést Plachtu svůj monolog o sobě. Do kávy si Plachta nalil minimálně půl skleničky, protože před tím upil. Věděla jsem jaký je Plachta pintlich na jídlo a na všechno, ten kdyby věděl, co pil, tak by snad zemřel na místě. Nic se však nestalo, protože já byla hezky zticha, ani jsem nedýchala. Když dopil kafe, zeptal se ještě, jestli budeme to mlíko, že by ho dopil, aby se nevyhodilo, … Jen jsem mávla rukou, nebyla jsem schopna mluvit. Manžel se tvářil spokojeně a šel Plachtu nakonec doprovodit ven.

„Proč jsi ho to nechal vypít? Byla jsem zvědavá.

„Víš, on je pořád tak hubený a náš malej po tom tak přibírá, ...