mýty mých hor

VěnovánO.

dusno

se válí v mé posteli

sem tam

neurvale zívne

je hodina do usnutí

toho prvního a skutečného dne

kdy přijdeš

abys

odešel

 

prý je to něco

jako zrození

nové počátky

když něco končí

bílým šátkem

mává

snadněji

kdo se s loučí

vyhne průrvě

 

vím

že na tmu si lze přivyknout

že jsou i jiné

způsoby nádechu

jiné způsoby

dne

 

mí blaničtí

nemají naspěch

i oni

žijí ve tmě

nechápou

mou naléhavost v hlase

že

potřebuji tvé světlo

 

proto

se hora nepohne

až odejdeš

 

 

 

---