o n ě m a o n í

I.

šestýho dne zavřeli oči

založili ruce

jako křídla labutí

ona se nedělního ráno

nad snídaní zeptala:

Jak je?

podíval se z okna

na gumárnu nad řekou:

Nijak k zalknutí

II.

celý týden na plotně

prskaly hrnce fazolí a sóji

z talíře jim mávala

přeplněná Noemova archa

hladili svý schnoucí těla

on skrze zuby cedil vzduch

ona se tiše bála chvíle

kdy uslyší rostliny plakat

III.

když pak nazí

do zrcadla hleděli

zaťal prsty do jejích kyčlí

prsty četla jeho žebra:

Zůstanou po nás jenom kosti.

Pracujeme na tom.

napadlo ho:

Jak jsme k tomu vlastně přišli?

IV.

mají zámky z rýže

koně z droždí

betonový sál

pohankovou hostinu

a svatební kvítí

každé ráno zalívají

tu neduživou rostlinu

celý den slunce na ni svítí

V.

omýval si obličej

v potemnělý koupelně

pod oknem slyšel ženskou:

Růže! Kupte ženě růže!

pak si zarezlou břitvou

šeškrabával špínu z kůže

VI.

nad ránem si přáli

aby jim střeva zavázali

zaškrtili průdušky, aby nedýchali

krční tepny prořezali

neobratný prsty odsekali

neslyšet zlo

nevidět zlo

nemluvit zlo

v noci spolu tiše spali