Sny se mění v dny

I.
cesty ucpané zpocenými košilemi
tlak deset na třicet
vlhká tkanina polyká prach všednosti
láska je tak křehká
všichni mají strach
pokusit se vzlétnout
s rozpaženými rucemi pod zaplými vrtulemi
sny se mění v dny
autobus veze hnus
němec, amík nebo rus
cibulka jim stejně pění...

II.
zas se vznáším nad krajinou
piju pivo a jsem sám
nejsem v hospodách ani v obývácích
nejsem v obchodě ani na internetu

mraky hází stíny na kopce
teď jsem ten na hoře
z výšky prdím na města i na obce
kdejaké kuře svá moudra krákoře

slunce pálí pivo teplá
občas jsem jen muňka zdeplá
zbytečně nešťastní lidé
ve stínu splínu, kal žal

stovky metrů pode mnou
vinou se strží lámavou
fialice, zelenice
obrácené mají plíce

miliony kilometrů
vláken vlny našich svetrů
jeden svetr měl jsem rád
ukrad mi ho kamarád

na kopcích je dobře
to se prostě musí vidět
jak jsou ti kapitalisti ve městech svobodní

III.
jde o to z které strany se na to díváš
čím hasíš svou žízeň
lehko ztratit přízeň
jak často si zpíváš?

i aragonit musel slzy ronit
zvon bez srdce
marně se snaží zvonit
svléká mě tvůj úsměv

IV.
sleduji následky svojí vášně