---

Hoří mi paty až roztěkají mysl

kyvadlivě polykám imprese

kvůli jednomu prohnutí zad

kvůli vichřici stříbrného medu

loupu cibule pozadu

až k lavinám a poživačným jazykům

až ke vzteku

šplhám pro ten plod – krystalizoval

nihilismus desertéra

( Slabošský duch: nad městem ve skoku zaváhá ne ze strachu jen z malichernosti a zřítí se s tváří úpěnlivě napřaženou k provazolezci do davu aniž se mu stihne zasmát což bylo jeho dětsky povýšeným cílem pro vstup na ostří provazu - - - revoluce a negující distance může být podstatně hloupější než stavění babylonské věže dogmatu – kritika nemá nablýskané zbraně revoluce)

modlím se k zapomnětlivosti

voda a mléko voda a hlen

kašlu dýchám supím rozpouštím se třepím

ráno vezmu do náručí

kámen co mám kolem krku

a když zalžu přespříliš

zvrásní se až v škleby

(postupné kamenění cév)

a dutými rty pobízí

vlajkonoše světa

toho významného slepě rostoucího světa

aby vztyčil až k mým očím

zrcadlivé? Plátno svědomí

( to pak hystericky třískám kamenem o zem a tím neústupným zvukem míchám chólé )

jakoby žebra se uprostřed prohýbala

a zuby výstražně drnčely

a ty oči naprasklé a sklápěné

varují vztahují se naléhají

--- kdesi v kroucení pupíku míchá však

On – nihilistický desertér –

z hlušin smíchu zaniklém v útěku

--- lepkavá kruhová vlákna

( pořádám hon bezhlavých rytířů na schizofreniky

– role se stále střídají )