Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Klíště

09. 11. 2001
9
0
1385
Autor
jahudka

Lásko, bože, lásko...

Setmělé hlediště Státní opery pozorně sleduje děj díla známého klasika italské opery. Srdce milovníků romantické hudby minulého století plesají nad nádhernými tóny, které vyluzuje orchestr. Ani interpreti se nenechávají zahanbit. Zpívají jako o závod a jejich výstupy jsou často přerušovány nadšeným potleskem.

Ne všichni však návštěvu opery prožívají jako hluboký umělecký zážitek. Sem tam se najde otrávený manžel, kterému hudba nic neříká a který šel do divadla jen kvůli své ženě. Nejradši by se viděl u televizní obrazovky. Vždyť dneska se hraje dlouho očekávané derby Sparta – Slavie. A on tu trčí a neví, jaký je právě stav. Příště už se nenechá přemluvit. Ať si jde sama na to vřískání. Na první galerii zívá zahraniční turista. Má vstupenku zaplacenou v ceně zájezdu, tak je tady. Ale tisíckrát radši by seděl někde v typické pražské hospodě. Vždyť to české pivo je fantastické. Žádné jiné se mu nevyrovná.

V postranní lóži sedí Vašek se svou postarší přítelkyní. Hlavou se mu honí všechny možné myšlenky. Proč je vlastně tady? Vůbec ho to nebaví. Julča se úplně rozplývá, jako vždy to trochu přehání. Schválně koupila lístky do lóže, aby tam byli sami. A teď se na něj pořád sápe. Nenápadně se na ni z boku podívá. Malá rachitická osůbka, s vadou chůze, ve věku blízkém jeho babičce. Jak je ošklivá! Ty její šedivé vlasy sepnuté do drdůlku. Jako z minulého století! Vašek nesleduje děj a nudí se. Julinka k němu otočí nadšenou tvář a chytne ho za ruku. Je mu protivná, ta malá zpocená a ulepená ruka. Nesouhlasně sykne a odtáhne se.

Znovu se ponoří do svých neradostných myšlenek. Vykašle se na ni. Vůbec to nemá cenu. Ze začátku, to mu byla dobrá. Občas si od ní vzal nějaké peníze, invalidní důchod je malý a pracovat se mu nechce. Spolu se i najedli, samozřejmě že Julča koupila jídlo. Ale vařit, to ona neumí. To je pořád samý salát, nějaká ta rybí konzerva. A občas dortík z cukrárny. Jednou jí paní Rydlová z domu poradila, jak uvařit těstoviny s omáčkou z pytlíku. To ale byla hrůza, jak to nakonec dopadlo. Ani se nedalo poznat, co to vlastně je, natož aby se to dalo jíst. Vašek se vůbec nediví, že se nevdala. Pravda, ta její mrzácká noha, ta jí krásy nepřidá. Ale ona je i jinak střelená. Bývalá učitelka hudby je doma obložená hudebními nástroji, na které dosud hraje. Všude samé noty a knihy. Jakoby však ani nevěděla, že jí teče záchod a ze šatníku lítají moli po celém bytě.

Bouřlivý potlesk vytrhne Vaška z  neradostných  úvah. Je konec jednání. Na nádherném stropě plném starých maleb se pomalu rozsvěcuje obrovský lustr. Obecenstvo se zvedá ze sedadel a míří do bufetu. Někteří diváci se strkají, aby byli co nejdříve u pultu. Vašek s Julinkou čekají ve frontě, on otráveně, ona pokorně. Konečně na ně dojde řada.

Dvakrát džus, prosím,” objedná ona.

“Ale já bych si dal víno,” ozve se on.

Julinka oddaně zvedne hlavu:

“Tak tedy, dvakrát dvě deci bílého.”

Když se dozví cenu, zkoprní. Pak ale vzchopí a srdnatě zaplatí. Vašek popadne obě skleničky a žene se pryč.

“Je to moc krásné, viď,” vrací se ona ke krásnému zážitku a opět ho vezme za ruku.

“No, jo,” otráveně se jí vytrhne. “A prosím tě, co na mě pořád saháš. Jsi jako klíště. Podívej, jak na nás všichni koukají.” Julie se polekaně stáhne. Ještě má v paměti jejich nedávnou cestu za italskými památkami. Celý autobus si je dobíral. Ti zlí lidé nemohli pochopit, že nejsou ani babička s vnukem, ani matka se synem, že spolu prostě chodí. Vaškovi to bylo nepříjemné a dával jí to patřičně najevo.

“Poslyš, Julčo, už jsem ti to chtěl dávno říct. Skončíme to. Nemá to cenu.” Konečně je to venku. Vašek si oddychne. Ani ho nezajímá, že Julie kouká, jako opařená. Pak se vzchopí. Dělá, že nic neslyšela.

“Ten sbor byl nádherný. Líbilo se ti to, já jsem to viděla. A tenor, to je nějaký cizinec. Podívej se do programu, prosím,” Julie rychle drmolí a snaží se Vaška nepustit ke slovu. Ten se zamračí a rázně ji přeruší:

“Slyšíš, je konec! Konec! Rozumíš?!” téměř křičí. Lidé se po nich zvědavě otáčejí.

“Prosím tě, ne. Nekřič!” Julie se snaží ho uklidnit, ale marně. Vašek rychle dopije, rázně uhodí sklenicí o stolek a utíká zpět k lóži. Rychle si vezme kabát a už je na schodech. Julie se snaží utíkat za ním, ale nemocná noha jí nedovolí. V očích se jí objeví slzy. Zůstane bezradně stát. Vtom zazní zvonek ohlašující konec přestávky. Lidé, kteří se pobavili divadlem v divadle, se začínají pomalu vracet na svá místa. Julie chvíli nerozhodně postojí a pak se pomalu vrací také.

V lóži sedí sama. Nemůže pochopit, co se to s ním vlastně stalo. Vždyť ho má přece ráda. Udělala by pro něj všechno. Bylo jim spolu tak dobře. Dobře, že se v hledišti setmělo a není vidět, jak se jí po tvářích koulejí obrovské slzy. Není schopná sledovat děj. Občas pohladí vedlejší prázdnou židli po rudém sametu. Tady, tady před chvílí seděl. To nemůže být pravda. Určitě na ni venku čeká. Rozmyslel si to a lituje toho, co jí řekl. Při té myšlence se jí uleví a přestane plakat.

Julie je zvláštní člověk. Otec jí brzy zemřel a ona zůstala sama s matkou. Ta byla velmi pracovitá a chtěla dceři zajistit slušnou budoucnost. Měla malé pekařství a tam se sama celý den oháněla. Pak jí ho sebrali a ona v obchodě zůstala jako prodavačka. Dceru nikdy nevedla k domácnosti. Julinka měla hudební talent, tak ji nechala, aby ho rozvíjela. A pak, ta její nemocná noha. Matka si jen velmi neochotně připustila, že její vinou Julka špatně chodila. Jako mimino ji při přenášení neopatrně upustila. Následovala řada operací. Těch dní prožitých v nemocnicích! Nepomohly ani lázně, ani rehabilitace. Julka už navždy kulhala. Ve škole se jí děti posmívaly a pokřikovaly na ni. Ani s učením to nebyla žádná sláva. Jen v hudební výchově excelovala. Pěkně zpívala a to jí vždy zachránilo vysvědčení. Když byla v posledním ročníku konzervatoře, matka náhle zemřela. Julie se musela začít starat sama o sebe. Nikdy nechodila s žádným chlapcem, neměla žádné milostné zkušenosti. A tak to mělo zůstat až do důchodu.

A pak ji náhoda svedla s Vaškem. Stará panna se hluboce zamilovala. Vaškovi to vyhovovalo. Jeho matka, mondénní dáma, mladší než Julie, se podruhé vdala a její manžel Vaška nesnášel. Julie začala svého přítele obletovat. Ale nevěděla, jak na to. Byla bezelstná a naivní. Neměla tušení o jeho četných avantýrách s daleko mladšími ženami. S těmi často utrácel peníze, které mu Julka dala. Byla šťastná, že ho má.

Představení se chýlí ke konci. Julie už na nic nečeká. Netrpělivě vyskočí a vybelhá se z lóže. Na chodbách je zatím prázdno. Z hlediště zní bouřlivý potlesk. Jak to nejrychleji jde, sestupuje po schodech. S jistotou čeká, že Vaška najde ve vestibulu nebo před divadlem. Ale Vašek tu není. Ani vevnitř, ani venku. Chodí všude a hledá ho. Mezitím se začínají z divadla valit davy spokojených diváků. Odcházejí ve dvojicích, muži s ženami, matky s dcerami, kamarádky spolu, skupiny zahraničních návštěvníků. Jen Julie stojí sama opodál. Konečně pochopí, že čeká zbytečně. S tragickým výrazem ve tváři se vydá k domovu.

Domů se dobelhá z posledních sil. Noha ji ukrutně bolí. Více ji však bolí duše. Dlouho do noci chodí po bytě a neví, co má dělat. Pak si lehne, ale nemůže usnout. Chce se jí umřít. Teprve k ránu jí ukolébá milosrdný spánek.

Když se probudí, je už světlo. Bolí ji celé tělo. Hlava jí třeští jako po bouřlivém flámu. Má asi horečku, ale protože doma nemá teploměr, tak ani neví, jak velkou. Když to zjistí paní Rydlová, přinese jí horkou polévku. Julie sedí jako hromádka neštěstí v posteli a sousedka ji krmí jako malé dítě. Postupně, mezi jednotlivými sousty, se dozvídá, co se vlastně stalo.

“Julinko, vykašlete se na něj. Vždyť je to takové klíště, jen vás vysává,” radí jí sousedka.

Klíště. Julie si vzpomene na to slovo, již včera vyřčené. A to jí řekl on! Jen proto, že ho vzala za ruku! Paní Rydlová má pravdu. Zapomene na něj. Okamžitě se jí uleví.

Několik dalších dnů žije Julie jako v těžkém snu. Chvílemi upadá do deprese a pláče. Pak se zase vzchopí a namlouvá si, že je to tak lepší. Už si ale vůbec nedokáže vzpomenout, co bylo před tím, než se s Vaškem seznámila. Jak vlastně žila. A Vašek se neozývá. Nebýt paní Rydlové, určitě by se byla zbláznila. Ta dobrá duše za ní každý den chodí a snaží se jí trochu vykrmit. Trpělivě poslouchá její nářky a v duchu si myslí něco o pošetilé ženské, které zřejmě už není pomoci.

Jednou večer, jak tak Julie leží a potichu lituje sama sebe, napadne ji geniální plán. Okamžitě se vzpamatuje. Po dlouhé době usíná bez prášků a celou noc spí tvrdým posilujícím spánkem. Ráno vyskočí čile z postele a cítí se jako znovu narozená. Po nezbytných ranních úkonech odchází z domova. Jak nejrychleji to jde, pospíchá ulicemi. Jakoby ani neměla nemocnou nohu, bolest necítí. Je tak zmatená, že ji vůbec nenapadne svézt se tramvají.

Po půlhodině se přibelhá k honosnému domu, postavenému začátkem století. Tady bydlí Vašek u své matky a otčíma. Julie se zastaví a nerozhodně se rozhlédne. Nemůže přece stát tady před domem! Přejde tedy na druhou stranu. Tam začne přecházet. Po chvíli si ale uvědomí bolavou nohu a zastaví se ve vchodu protějšího domu. Tady bude mít skvělý přehled. Neuvědomuje si, chudák, jak je naivní a nápadná. A tak tam čeká a čeká.

Po dvou hodinách už vůbec necítí nohy. Vašek nikde. Julie pomalu odchází. Tentokrát si počká na tramvaj a zcela vyčerpaná se dobelhá domů. Kde vůbec ten Vašek je? Jak to, že její plán selhal? Třeba je nemocný a nevychází. Musí se rychle zotavit a zítra půjde znovu.

Julie má zábavu pro několik dalších dní. Jen její plán jí jaksi stále nevychází. Navíc začíná být pěkná zima. Vždyť už je listopad. Jen aby se ještě ke všemu nenastydla.

Tentokrát se k domu, kde bydlí Vašek, dostává až odpoledne. A má štěstí. Až se jí srdce zatetelí radostí. Ale jen na chvilku. Vašek vychází z domovních dveří, rozhlédne se po ulici. Jen tak tak, že nezahlédne Julii, která se ještě hlouběji vmáčkne do výklenku protějšího domu. Za tím vychází z domu ztepilá dívka s dlouhými světlými vlasy. Je téměř stejné velká jako Vašek, ale to asi dělají ty vysoké podpatky. Má krásné dlouhé nohy, které ještě více vynikají v kratičké minisukni. Dívka se zavěsí do Vaška. Spolu se něčemu vesele smějí a odcházejí směrem k centru. Julie se vyplíží ze svého úkrytu a belhá se za nimi. Nemusí se ani moc skrývat, jdou dost rychle a ona jim nestačí. Trochu si oddychne, když se dvojice zastaví. Jsou před kinem. Chvilku se o něčem domlouvají a pak dívka zamíří k pokladně. S lístky v ruce se zavěsí do Vaška a oba vcházejí do kina.

Julie se rozmýšlí. Pak srdnatě vykročí k pokladně. Už nebyla v kině, ani nepamatuje, tak proč by vlastně nemohla jednou zase na nějaký pořádný film. Dívka v pokladně si ji trochu udiveně prohlíží. Nakonec jí podá lístek. Julie málem omdlí, když uvidí cenu. Vytřepe z ošoupané peněženky všechny mince, dokonce i drobné desetihaléře. Opravdu už dlouho nebyla v kině. Nedá se však nic dělat, musí jít do toho.

V hledišti je už tma a tak Julie za pomoci uvaděčky vyhledá své místo. Usadí se. Má štěstí, pár metrů před ní sedí Vašek s dívkou. Na širokém plátně se začíná odvíjet jakýsi skvělý americký film. On prodává hřebíky a miluje ji. Ona je servírka v bistru a miluje jeho bratra. Ten však miluje svého fitness trenéra a ona to neví. Trenér je ženatý, ale s ženou mají jakési volné manželství. Prodavač hřebíků je nevlastním synem trenéra a taky to neví. Servírka je nemanželskou dcerou trenérovy ženy a ví o tom. Julie užasle zírá na slibně se vyvíjející děj a snaží se proniknout do tajemství složitých mezilidských vztahů. Leč, po nějaké době to vzdá. Pozornost obrátí ke své sledované dvojici. Ti dva si vůbec nelámou hlavu s tím, kdo koho miluje a milují sami sebe. Jako o závod se líbají. Julie vytřeští oči do tmy. Zabolí ji u srdce. Takhle se k ní Vašek nikdy nechoval. Pak se trochu porozhlédne kolem sebe. A vytřeští oči znova. Téměř nikdo nevěnuje pozornost filmu. Julie si připadá ztracená. Pobyt v kině se jí zdá nekonečný. Přece však příběh dospěje ke zdárnému happy endu.

 

Julie se vypotácí na ulici. Jak se to vlastně jmenovalo? Něco o vášních, jako Vášně na pochodu, Cesta vášně nebo tak nějak. Všechno se jí to plete. To hudba je přece jen lepší. Tam alespoň člověk ví, na čem je.

Venku se setmělo a drobně mží. Vašek s dívkou si nikoho nevšímají a zavěšeni do sebe odcházejí. Julie jakoby puzena nějakou silou, jde za nimi. Než si to stačí uvědomit, mizí oba v blízkém baru. Tam už za nimi Julie nemůže. Sama by nikdy do takového zařízení nevstoupila. Navíc, už nemá ani na tramvaj, natož na útratu v takovém podniku. Zůstává stát před barem. Dovnitř není vidět a Julie se rozmýšlí, zda má počkat, nebo odejít. Po půl hodině si konečně uvědomí, že to nemá cenu a vydá se na cestu k domovu.

Domů dojde úplně promočená. Necítí bolavé nohy a záda. Zato cítí smutek a osamělost. Oblečená upadne na postel a v  mžiku usne spánkem podobným bezvědomí. Celou noc se jí zjevují prodavači hřebíků, servírky a trenéři. Ráno ji najde paní Rydlová s vysokou horečkou. Hned volá lékaře. Jeho nekompromisní diagnóza hovoří o zápalu plic. Jen stěží ho obě ženy přemluví, aby Julii neposílal do nemocnice. Kdyby tak věděl, co včera prováděla! To by ji neposlal do nemocnice, ale rovnou do psychiatrické léčebny.

A tak Julinka stůně. Oč lehčeji si léčí nemocné tělo, o to hůře to jde s její nemocnou duší. Pořád myslí na Vaška. Ten vůbec neví, že je tak těžce nemocná. Někde lítá s tou blondýnou. A ona je tak sama. Nebýt obětavé sousedky, tak tu umře sama bez pomoci. Julie se vyžívá v tragických myšlenkách a libuje si v sebelítosti.

Uplynou dva týdny. Julinka už pomalu vstává z postele a uzdravuje se. I ta její duše pookřívá. Pomalu se vyrovnává se svou samotou, i když to jde jen velmi těžko. Blíží se nejkrásnější svátky roku – vánoce. Julie si zatím netroufá na ně pomyslet.

Jednoho dne ráno se probudí a je jí velmi dobře. Nemoc ustoupila, Julie se cítí skvěle. Posadí se na posteli a přemýšlí. Má velký hlad, tak to bude dobré se najíst. A pak by měla zajít za paní Rydlovou. Měla by jí něco přinést a poděkovat za péči, s kterou se o ní sousedka obětavě starala. Ještě si sice netroufá vyjít na ulici, ale to nevadí. Stejně je tam ošklivo. Studená plískanice by jí moc neprospěla. Vstane a začne se přehrabovat v kredenci. Už to má. Tady je ta bonboniéra. Ani si neuvědomí, že ten pamlsek už musí být pěkně starý. Chce udělat sousedce radost.

Po snídani se oblékne. Chvíli chodí po bytě, přece jen se jí zdá, že je na návštěvy ještě příliš brzy. Okolo desáté se přece jen odhodlá. Vyjde o patro výše a zazvoní u dveří se jmenovkou sousedky. Chvíli to trvá, než se dveře pomalu otevřou. Pan Rydl zjevně nemá žádnou radost, že Julii vidí, ale slušnost mu nedovolí ji odbýt. Neochotně ji pozve dál a zanechá ji manželce. Julie se usadí v kuchyni a povídá a povídá. Paní Rydlová není zvyklá zahálet a mezitím, co si Julie stěžuje na všechno možné, pracuje. Právě se potýká s hromadou prádla, které je třeba vyžehlit. Julie užasle kouká na to nadělení, nedovede si vůbec představit, že by něco takového měla dělat. Ale paní Rydlová je zvyklá, že Julie se pořád všemu diví. Nakonec je ráda, že jí ta nepopulární práce jde rychleji od ruky.

Tak uplyne dopoledne. Před dvanáctou hodinou Julie usoudí, že je čas se vrátit domů, aby na návštěvě neseděla přes čas oběda. Jen nerada se zvedne a má se k odchodu. Rydlovi si oddechnou. Ještě ve dveřích Julie povídá o svých trablech. Ale už je na chodbě. Pomalu sestupuje se schodů a blíží se ke svému bytu.

“No tak Julčo, kde jsi? Já už tu na tebe čekám celou věčnost!”

Julie ztuhne. Srdce se jí zastaví. Před ní stojí Vašek. Vyčítavě na ni kouká. Jakoby se vůbec nic nestalo. Jakoby se rozloučili včera.

“Venoušku!” To je vše, co ze sebe Julie v tu chvíli dostane. Vrhne se mu do náručí. Vašek si to chvíli nechá líbit, ale pak se z objetí vykroutí.

“Tak, prosím tě, pojď už. Máš doma něco k jídlu? Mám hlad jako vlk. A kde jsi byla tak dlouho?” Vašek rychle drmolí, jakoby se bál, že se Julie bude ptát. Ta ale nemá ani pomyšlení na nějaké výčitky. Je v sedmém nebi.

“Pojď rychle dovnitř. Jsem tak ráda, že jsi tu.”

Oba hrají tu hru a dělají jakoby nic. Vejdou do bytu a Julie zavírá dveře na závoru. Teď už ho nikam nepustí.


jojo, smutný...**

Wiki
11. 11. 2001
Dát tip
četlo se jedním dechem, chudáci všichni Julie .....*****-

zoo
10. 11. 2001
Dát tip
No, Wopi už namrouskal za mne, jahůdka mu trefně ucicmla osvětlení, já už jen típám. Dobře se četlo. :-))*

Tracy
09. 11. 2001
Dát tip
:-( :-( :-((( Jahůdko....:-( Julie si by si zasloužila Romea. A ty TIP! :-))))))))*

cvok
09. 11. 2001
Dát tip
wow!!! toto je literatura T.

Danny
09. 11. 2001
Dát tip
četl jsem jedním dechem tip

Wopi
09. 11. 2001
Dát tip
No, jeden malej kousanec: marně přemýšlím, kdo je známý klasik italské opery, když nad ním plesají milovníci romantické hudby minulého století... Kdyby to bylo PŘEDMINULÉHO, tipnul bych Verdiho či Pucciniho. V minulém století ty opery už moc romantické nebyly... :)) Druhej kousanec: V povídce jsem marně přemýšlel nad tím, co Julie vymyslela za geniální plán - který ač slibován, nebyl proveden, neboť se hrdinka dále chovala zcela impulzivně. A pohlazení na závěr: až na výše uvedené je to moc pěkně napsáno - a s citem. Postavy jsou opravdu živé a zcela uvěřitelné, děj má logiku a čtenáře zaujme. Výborně! Těším se na další! ***

jahudka
09. 11. 2001
Dát tip
Díky Vám všem, Písmáčci. Moc mě těší Váš zájem. Pro Wopi: Dejme tomu, že ten klasik italské opery byl Verdi. Samozřejmě, že předminulého století. Ale ber to tak, že tu povídku jsem psala ještě ve století minulém. To je hrůza, když si člověk uvědomí, že vloni je už minulé století....o:))) A Julie byla opravdu impulzivní. Protože vůbec neznala život, zdálo se jí, že špehovat toho hajzlíka je geniální a ten nejúžasnější plán. Nám se to samozřejmě jeví úplně potrhlé a trapné. Ale o tom to celé vlastně je. Nejdřív Julii tak trochu lituješ, a nakonec si řekneš, že ona ani snad jiná nemůže být. Díky moc za kritiku. ****

ruby
09. 11. 2001
Dát tip
vyborne vyborne, chvalim a jednim dechem tipuju, konec je uzasnej, jedinej moznej a presto jsem s napetim cetla jak to dopadne. wopi myslim ze v jeji situaci a¨ji asi pripadalo genialni cokoliv aby se Vaskovi priblizila or no¨t? omlouvam se za preklepy mam toho dneska dost. jeste jednou pochvala

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru