Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Cop

02. 08. 2010
9
15
3433
Autor
Prosecký

Mlčeli. Šéf řídil po rovné zillertálské silnici. Tereza vedle něho se dívala nehnutě přímo před sebe.

Po očku ji pozoroval. Štíhlá, s hustými vlasy, spletenými do tlustého copu. Hezoučká tvářička, štíhlé nohy a pevné poprsí v halence na ramínka. Bylo jasné, že s ním jela jenom kvůli prachům. Vždyť byla jen o rok starší než jeho vlastní dcera. Po prázdninách bude chtít minimálně, aby jí zvýšil plat.  Na co asi Tereza myslí?

Na boty. Slíbil jí přece, že pojedou z Hintertuxu lanovkou a odpoledne se staví v nějakých krámech.

Koupil zpáteční lístek pro oba na všechny tři úseky. Po první se rozhodla, že už výš nepojede. Když stoupala jeho kabina, viděl ji pod sebou. Ležela na úbočí na dřevěném lehátku a dřímala. Neměl už tak ostrý zrak, aby rozpoznal, jestli zase nepíše SMSky. Viděl jenom její dlouhé opálené bosé nohy a brzy zmizel v mlze.  

Když se z ledovce vracel, už na něho mávala:

"Měla jsem strach, když jsem viděla, jak se lanovka zastavila. Co bych si tady sama počala?"

Musel se pousmát její dokonalé psychologické hře, ale to už ji vedl do jídelny. Dávala si s meruňkovými knedlíky na čas, jako by na boty úplně zapomněla. Když nasedli do kabiny směrem dolů, dala mu ještě ovocnou pusu:

"Kdyby se lanovka zastavila teď, věděla bych..." upřela na něho velké hnědé oči a dlaní se mu opřela do rozkroku. Jediný spolucestující, zarostlý snowboardista spal zakrytý prknem.

Byl ještě celý šťastný, když za 15 minut zaparkoval na nábřeží v Zell am Ziller:

"Rozdělíme se," vydal pokyn, "já si projdu delikatesy a ty se podívej po něčem na sebe!" Zamávala na něho platební kartou s nápisem "Citibank never sleeps" a on si pomyslel, že byl byl rád, kdyby Citibank někdy spala a ženy si prostě nemohly peníze vybrat.

Zamířil k nejbližšímu konzumu:

"Pozdravpánbůh!"

"Dejžtopánbůh!" zašveholila mladá černovlasá prodavačka, "co pro vás mohu udělat?"

"Eh, vlastně hledám řeznictví."

Ochotně mu popsala cestu:

"Je tam velký nápis řeznictví Gasser."

Nepořídil a za chvíli byl v konzumu zpátky. Černovláska se na něho obrátila jako na starého známého, "našel jste řezníka?"

"Jo, ale má do tří zavřeno."

"To je mi líto. nevěděla jsem to."

"Nevadí. Vidím, že můžu nakoupit i u vás," díval se na vystavené pečivo:

"Třeba tady to pletené. Nevím, jak se to řekne německy?"

"Cop," usmála se tak, že na zlomek vteřiny zatoužil zastavit se u ní, až jí skončí pracovní doba.

Pomalu se vrátil na nábřeží a počkal u auta na Terezu. Už z dálky na něho mávala se dvěma igelitkami v rukou. Když se usadila, oči jí zářily:

"Za to tě večer čeká odměna. Až do roztrhání."

"A koho to roztrhá?" zažertoval.

Za soumraku skutečně dlouho nevydrželi na balkóně. Předvedla mu sandálky nahá. Byla tak pečlivě odchlupená, že si musel vzpomenout na chudáka Magdu. Kolik jí letos je? Padesát? Asi bude sedět na lavičce uprostřed zahrady ...

Velký statek byl poloprázdný. Tereza mohla vášnivě křičet a nikoho nerušila.  Neustále připravená ho nenechala na pochybách ... při druhém úspěšném pokusu ale stejně musel myslet na to, jestli si Tereza v duchu neříká:

"Tak dělej, dědku. Chci už taky jít spát. Kolik bys toho za dvoje boty chtěl?"

Možná to vytušila, protože se potom k němu dlouho lísala, dokud neupadli do dřímoty. 

Při snídani byly obsazeny jenom dva stoly. Selka se nejprve zeptala dvou starších Švýcarů, jestli jim v nabídce něco nechybí?

"Nein. Wir sind wunschlos glücklich."

Pak se obrátila na Šéfa a Terezu.

Odpověděl: "My také."

Tereze padaly vlasy do obličeje, bojovala s plátkem prosciutta a ani ji nenapadlo, aby se zajímala, co Švýcaři odpověděli. Šéf jí to přesto v duchu přeložil:

"Jsme tak šťastní, že nejsme schopni vymyslet, co bychom si ještě mohli přát." 

V autě mlčeli. Jeli po rovné zillertálské silnici.


15 názorů

Prosecký
20. 09. 2010
Dát tip
Díky, shariku.

sharik
20. 09. 2010
Dát tip
tomuhle prostě musím dát tip.

Prosecký
15. 08. 2010
Dát tip
Děkuji, Tangensi, za upozornění na chyby.

Prosecký
11. 08. 2010
Dát tip
Oldjerry, tak jsi na to kápl. Až na několik podrobností je to skutečně z mého života. Jen kdyby měl takovou pozici, že bych si mohl vybírat asistentku a ještě ji velkopansky financovat dovolenou se mnou? A vymyslel jsem si to i s tou kreditkou. Žádnou nemám.

Oldjerry
03. 08. 2010
Dát tip
Zbožňuji autobiografie... *

chicoria
03. 08. 2010
Dát tip
Nooo to je ze života:)t

Prosecký
03. 08. 2010
Dát tip
Díky, Returne. Opravím.

Winter
02. 08. 2010
Dát tip
Herdekdrát lidi, neřeknu nějaké potměšilé chyby gramatické, ale překlepy word červení jak o život - takže proč je tam nechávat. Jinak pěkný příběh, možná nedůsledně vypointovaný jako chápu ten pěkný dvojsmysl, ale vadilo mi, že se nedovysvětlí, jak to s tím vztahem vlastně je - třeba ho fakt miluje .) Celkově by text asi zasloužil pečlivější zpracování.

Chtěl jsem bezeslov otipovat a odejít. Ale konec mě vytrhl. Je horší začátku, zdá se mi, že jsi chtěl rychle dokončit děj. Malá nesrovnalostasi nerušila .. asi je tam v rozporu. Navíc celá tahle scéna je příliš zkratkovitá. Nevím, jestli to je pokračování něčeho. Pokud ne, tak tam Magda ruší. Byla odchlupená, tak to bylo pro něj "nějaké" .. jakási Magda je irelevantní (natož neodchlupená:-) Možná to vytušila, protože se potom k němu dlouho lísala, aby takové myšlenky zahnala. ->Ta věta je odbytá. Myšlenka závěru je krásná, přesto to působí trochu chvatným dojmem. Netrpělivé.

*

Prosecký
02. 08. 2010
Dát tip
Ne, není to pokračování, Aleši. Jen mě to tak napadlo. Díky.

pokračování knihy? pěkné...a překlad té německé věty mě pobavil, většinou bývají německé delší než české.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru