na vrcholu úzké věže, vleže

V posteli s nebesy,

-          malý kus pekla  -

ležela princezna,

jako kus prkna.

Pevná a nečinná,

spodní polovina misionářské polohy,

rudé a osamělé,

před sto lety čerstvě navišňované rty vyšpulené do té oblohy,

v spánku

ta princezna plné měla,

připravené

-          a tolik žádoucí   -

a po stěnách té věže jako pavouci,

o ni sváděli rekové co týden, což je ctí,

okresní přebory v horolezectví,

v nichž

vyhlášený jako vítěz,

byl nakonec ten, co tam k ní vylez...

Když

na vrcholu úzké

věže,

jí vrzly v zadu ve snu

dveře,

řekla si (uvnitř velmi spokojena): "Dobře."

Procitla potichu,

pocitem polibku,

v náručí prince, po 100letém čekání,

co "dám si 20, lásko“,

zívnul

a usnul vyčerpáním…