Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Jak jsem poprvé vařil

09. 11. 2001
2
0
1080
Autor
BadAngel

aneb střípky ze života špatnýho anděla

To mě takhle naši někdy ve třech letech vzali na dovolenou na nějakou horskou chatu, že se tam jako budem učit lyžovat a tak, jenže já jsem dostal nějaký příušnice či co, takže ven chodil jenom brácha a já jsem vždycky trčel s mámou nebo s tátou v chatě, což mě hrozně nebavilo. No a jednou jsem tam takhle trčel s mámou, jenže ona si někam odešla, nejspíš si s někym pokecat nebo tak, a furt se nevracela a já jsem dostal děsnou žízeň, jenže jsem moh pít jenom čaj, a tak jsem na ní čekal, jenomže pak mě to nějak přestalo bavit, takže jsem se rozhod, že si ten čaj uvařim sám. Já jsem teda předtím čaj v životě nevařil, ale viděl jsem, jak to dělaj naši, že vemou takovou nějakou tyč se šňůrou, kterou strčej do nějaký zásuvky ve zdi, pak tu tyč strčej do hrnce s vodou a ta voda se nějak uvaří a pak do toho už daj jenom nějakej pytlík no a je to hotový. Prostě jsem se rozhod, že tohle přece musim zvládnout taky, a tak jsem postavil na stůl vodu s hrncem, vyštrachal někde takovou tu tyč s tou šňůrou a strčil jí do zdi. No jenže jediná zásuvka na pokoji byla někde v rohu místnosti u země, odkud ta šňůra na ten stůl prostě nedosáhla, no a jelikož jsem ještě netušil, že taky existuje něco jako prodlužovačka, tak jsem se rozhod, že aplikuju známé heslo o hoře a Muhammadovi, totiž že když se nedostane šňůra k hrnci, tak že prostě dám ten hrnec tak, aby na něj ta šňůra dosáhla. No a tak jsem to taky udělal, a pěkně jsem si k tomu hrnci dřepnul na bobek a čekal, až se ta voda jako začne vařit, čehož jsem se ale nedočkal, protože ještě předtím začal hořet koberec, na kterej jsem ten hrnec postavil, no a to jsem jako pochopil, že to by asi bejt nemělo, protože našim předtím nikdy nic nehořelo, když vařili čaj. No a protože našim nikdy nic nehořelo, tak jsem taky nevěděl, co mám v tu chvíli dělat, protože jsem to u našich nikdy neviděl, no a tak jsem začal kolem toho ohýnku poskakovat a čekal, že se třeba něco stane, no a ono se stalo to, že přišla máma, a začla ječet něco jako co prej blbnu, ale nic mi neudělala, protože musela napřed udupat ten oheň no a pak už na to nějak zapomněla, nebo spíš asi měla jiný starosti než mě mlátit za to co jsem proved, i když na ní bylo vidět, že se na mě celkem dost zlobí. No a na ten čaj jsem tekrát čekal snad až do večera, ale to mi nějak nevadilo, protože když jsem viděl mámu, jak se na mě hrozně moc zlobí, tak mě úplně přešla žízeň no a na vaření jsem se příštích pár let radši vykašlal.
ruby
12. 11. 2001
Dát tip
hez¨ky, ta pasaz jak vasim nikdy nic nehorelo je dokonala a tipovita

clovrdik
09. 11. 2001
Dát tip
:-)))))) no vidíš, jeden drobnej neúspěch a už jsi to vzdal :-)))) TIP za dobrou náladu :-)

zoo
09. 11. 2001
Dát tip
:-)))))))))

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru