Něco o stránce (čtyřobrazová)

Oniside, děkuju :-)

Mám v básních rád obecná slova. Na způsobu, jak je dokážeš pospojovat se podle mě pozná - když už ne výtečný básník - pak minimálně člověk se silně vyvinutým jazykovým citem. Oslovení právě v kombinaci s těmito "obecnými" slovy naopak získává na funkci a síle, nenásilně tak báseň získává na dramatičnosti a jakési zvláštní melancholicko-intimní-drásající vrstvě. Čtvrtá sloka - strofa - obraz do hloubky skutečně jde, i když si to nemyslíš. Líbí se mi. Ne ta strofa. Celá báseň. Dokonce se mi líbí moc.

a. m. Pú, to jsem rád :-) irem, upřesnění kategorie: s věnováním... protože je to psané v podstatě do dialogu a osobně mi přijde, že právě jediná čtvrtá nejde do hloubky ;-)

Ta čtvrtá to vyhrála stejně :-) dobrý paradox.. tip

Poslední dvě strofy a obrazy zaujaly nejvíce, asi pro svou přístupnost a vykreslení v realitě.

T.

Hmm ... proč to oslovení (provokuješ, dotýkáš)? Důvod použití přímého obrácení se na někoho/něco v tomto útvaru by mě vážně zajímal. Čtvrtá strofa (nebo obraz, chceš-li) mě oslovuje nejvíc. Jako celek je to takové povšechné, ve výsledném dojmu 'klouže po povrchu'.

text je uvěřitelný, není napsaný špatně, nicméně lehce ztroskotává na příliš obecných slovech (když si vypíchnu substantiva a zvážím jejich jakost, zjistím, že jsou většinou bezjakostní)..... přílišným kumulováním obecných slov se docílí jedině toho, že při četbě není možné jediný obraz bytostně zpřítomnit... což ve mně v posledku vyvolává jistou indiferenci..