Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Etuda No.1

16. 08. 2010
13
18
2106
Autor
Marcela.K.

Míchat kávu bez mléka a cukru je blbost. Jenže co potom se lžičkou?

 
 
 
Nenapsal jí to.
Teď seděl dál od zapáleného ohně a přemýšlel, jestli by přece jen …
Měl chuť na pivo, ale když ho vypije, bude po váhání. V kapse šortek cítil klíč od auta. Stačilo by pár minut.
Dokud se cpal špekáčkama, bylo to dobrý, ale jak si odsedl, začaly se pochybnosti zase vtírat dovnitř jeho hlavy. Kdyby to věděla, že je tak blízko ní…Vlastně by se klidně mohl napít a ty dva kilometry doběhnout. Hvězdy se houpaly na vlnkách hladiny zatopeného lomu. Byl teplý, letní večer.
 Lehl si do trávy. Nad hlavou mu svítily hvězdy a on stále nevěděl, co má dělat. Kdyby jí zavolal, třeba by vše  vyřešila. Jistě! Poslala by ho do háje! Vlastně je blázen, když si myslí, že by ho ještě  chtěla vidět.

Parta u ohně se bavila, Jirka brnkal na kytaru, holky zpívaly, někteří  kluci už notně přebrali…Usmíval se. Připomínali mu,  jak si sám kdysi  dávno dodával odvahu, aby mohl oslovit děvče. V tomhle to mají holky jednodušší a možná jsou i odvážnější.
Zavřel oči a uviděl ty její. Poznal by ji vůbec, kdyby se potkali ve dne někde na ulici? Těžko…
Křik  ho vytrhl z myšlenek na ni. Něco se stalo!
Vyskočil a rozběhl se k ohni. Martin ležel na zemi. Podivně se třásl. Z úst mu šla pěna, oči v sloup… ,,Má záchvat! Asi epileptickej!“
Lenka s Ivou se rozbrečely. Pohled na Martina nebyl hezký.
Klekl k němu, držel ho za hlavu. Vlastně nevěděl co má dělat, ale zdálo se mu, že když ho chytí za hlavu, zklidní ho. Po chvíli opravdu Martin už pravidelně oddechoval. ,,Zavoláme doktora? Sanitu?“
,,Myslím, že bude rychlejší, když ho dovezeme do nemocnice sami. Je to kousek ...asi deset kilometrů,“ řekl a sáhl do kapsy pro klíče.
,,Vždyť jsme pili.“
,,Já ne,“ odpověděl. ,,Pomozte mi ho naložit do auta.
,,Pojedu s vámi.“ Tušil, že Lenka ho nenechá s Martinem odjet samotného. Viděl, jak ti dva po sobě pokukují. Usmál se:,,Jo, pojeď. Budeš ho vzadu hlídat.“

Vlastně ho teprve za volantem napadlo, že ona nemusí být doma, ale v práci. V tu chvíli si řekl, že jestli v práci skutečně je, pak asi existuje i ten její Bůh…
Když zastavil u vrátnice, rovnou je nasměrovali před budovu interny a neurologie.
Zazvonil u dveří . Sestra , která měla službu na interní ambulanci, je poslala přímo na neurologické oddělení. Martin seděl na vozíku, Lenka šla vedle něho a držela ho za rameno.
Ze sesterny vyšla sestřička: ,,Už jsem volala pana doktora, hned tu bude. Co se vám stalo?“
,,Asi měl epileptický záchvat,“ odpověděl jí namísto Martina. Lenka mu právě utírala ústa . Kapesník
byl potřísněný krví. Sestřička sledovala mladíka na sedačce :,,Pokousal se?“ Zvedla oči a podívala se na jeho doprovod.
Zarazila se na chvilku a pokračovala. Znova zopakovala otázku:,,Pokousal se? Jak ten záchvat vypadal?“
To už se ale na chodbě objevil lékař.
Otevřela dveře od vyšetřovny a pokynula skupince, aby vešli dál.
Zčervenala a přeřekla se:,,Máte lahvičku pojištěnce?“
,,Co?“
,,Kartičku pojištěnce…“ zopakovala.
Lékař se usmál jejímu údivu: ,,Říkala jsi lahvičku pojištěnce.“
Rychle raději vzala podávanou kartičku a odešla s ní na sesternu.
Stále na sobě cítila pohled muže, který vezl sedačku s tím klukem. Znervózňovalo ji, jak se na ni díval, jak si četl visačku s jejím jménem... Navíc se jí zdálo, že už ho někde viděla.
Otevřela průhled ze sestreny, aby se domluvila s lékařem:,,Příjem, nebo ambulanci?“
,,Zatím ambulanci, asi ho tu necháme prospat a pustíme ho.“
,,Nemám ho tu,“ zamračila se, když zadala jméno z kartičky do počítače.
,,Odkud jste? Kde bydlíte?“ kývla hlavou  směrem k doprovodu.
,,Z Olomouce, jsme tu na soustředění,  jen na víkend,“ odpověděl muž a usmál se na ni.
Dosedla na židli, zhluboka se nadechla :,,Potřebuji celou jeho adresu, mohl byste mi ji sem jít nadiktovat?“
Když vešel na sesternu, podívala se na něj a přivřela oči :,,Kdy jsi přijel?“
,,Dnes.“
,,Proč? Proč jsi mi to nenapsal, že tu budeš?“
Mlčel. Díval se na ni a nezmohl se na slovo. Tolikrát si ji představoval, tolikrát si přehrával etudy  o jejich prvním setkání …Teď tu seděla, byla nadosah a přitom dál, než když sedávala u klávesnice  počítače.

Po té, co Martina uložili na nemocniční lůžko, si Lenka  k němu sedla a nechtěla z pokoje odejít.
,,Alespoň ho pohlídá,“ řekla a kývla , že tam může zůstat. ,,Na průhleďáku nemáme místo.“
Pak se podíval  na něho:,,Dáš si kávu?“

Zůstal stát mezi dveřmi kuchyňky. Napustila vodu do rychlovarné konvice.Opřela se dlaněmi o stůl zády k němu a rozplakala se. Vešel dovnitř. Chytil ji kolem ramen:,,Nebreč, to jsem tak hroznej?“
,,Když já…já ani nevím, jestli chceš mlíko a cukr.“





18 názorů

8hanka
26. 01. 2012
Dát tip
:)***

Piscis
19. 08. 2010
Dát tip
no jo, tak uz to chapu:-) nekomu to holt trva dyl :-)

Alojs
18. 08. 2010
Dát tip
tahle se mi líbila... fajnová. přičemž rukopis máš čítavý - a to dost.*

Marcela.K.
18. 08. 2010
Dát tip
Těžko Ti to vysvětlím...přečti si to znova s touto informací a třeba pochopíš líp. Znají se? Co znamená "znát se"? Nikdy sis s nikým nedopisovala, aniž bys ho znala osobně? I on si musel napřed přečíst visačku s jejím jménem... nespěchej tolik při čtení :-)

Piscis
18. 08. 2010
Dát tip
No jistotu nemam, ale myslela jsem, ze ho uz nekdy videla, ze se snad znaji, kdyz mu pred ostatnimi vyka a o samote mu tyka...mozna jsem to pochopila spatne....hlavne v teto casti jsem mela ten pocit: "Dosedla na židli, zhluboka se nadechla :,,Potřebuji celou jeho adresu, mohl byste mi ji sem jít nadiktovat?“ Když vešel na sesternu, podívala se na něj a přivřela oči :,,Kdy jsi přijel?“

Marcela.K.
17. 08. 2010
Dát tip
...a kde bereš tu jistotu, že už ho někdy před tím viděla? :-)

Piscis
17. 08. 2010
Dát tip
ani ja nechapu proc ho nepoznala....a fakt jsem se snazila na to prijit:-(

guy
17. 08. 2010
Dát tip
*

Marcela.K.
16. 08. 2010
Dát tip
nevím... u Tebe bych věděla (tři v jednom, že ...)

ruprecht
16. 08. 2010
Dát tip
a sladil? :)

nostalgik
16. 08. 2010
Dát tip
Spoléhejme na šťastnou náhodu, ti, kdo se mají setkat se nakonec setkají... někdy ****

Marcela.K.
16. 08. 2010
Dát tip
Pochopila a dík za pozorné čtení, doplním a :-)

gabi
16. 08. 2010
Dát tip
príjemné čítanie, chutný záver * maličká otázka - Poslal by ho do háje! nemá byť poslala? alebo on by poslal niekoho, kto býva s ňou? niečo som nepochopila? dík

Marcela.K.
16. 08. 2010
Dát tip
:-) děkuji a už jsem snad opravila i ty čárky ...

Wronski
16. 08. 2010
Dát tip
pěkně se to četlo a dobrých konců není nikdy dost *

Marcela.K.
16. 08. 2010
Dát tip
Prosecký, přečti si to ještě jednou. Třeba Tě napadne jiný důvod, proč neví...

Prosecký
16. 08. 2010
Dát tip
Kavýu bez cukru a bez mléka má smysl míchat kvůli vychladnutí. Občas chybějí čárky mezi větami. Nepravděpodobný se zdá okamžik, kdy si sestra nemůže vzpomenout na jeho podobu. nemůže to být přece tolik let, aby se změnil. 0,4 tipu.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru