Jak se plní přání

   Je podzimní večer, spadané listí už pokrylo všechna místa pestrými barvami. Při pohledu z okna ale upoutává jeho pozornost jediný objekt - velká košatá lípa, jejíž listí je sytě žlutě zbarveno, a která pod světlem blízko stojící lampy vypadá jako kouzelný strom z pohádky. Každý lístek připomíná zářící hvězdičku, která má za úkol jen spadnout a vyčarovat úsměv na rtech splněním sebemenšího přání.

   Když tak seděl a pozoroval, vzpoměl si na tu netrpělivou maminku, která se loučila se svým malým ve školce slovy: ,,Už zase ti to trvá! Obuj si ty bačkory, pospíchám do práce!" Kdyby ho radši obejmula a řekla jednoduchou větu: ,,Mám tě ráda." Vzpoměl si i na toho kluka, co seděl na lavičce a psal básně dívce, která si je stejně ani nepřečetla a bez povšimnutí je zahodila.

   Přál si...

   Žlutě se barvil chodník pod lípou, pomalu opadávaly všechny lístky z její koruny. Každý, kdo šel okolo neodolal a musel si alespoň jeden sebrat, na malou chvíli ho cítit v ruce. I taková drobnost, jako zastavit se a pozorovat krásu spadaného listí, lidem zpříjemnila den..a tak byli příjemnější i oni sami.

   A tak žluté hvězdičky přání splnily, každá dala lidem tu trochu lásky, které je tak moc potřeba...