antická

Obdivoval jsem se antice a nevím o ní více

Antická

 

O co se může člověk opřít,

Říká stařík Parmenides

Dnes či zítra berlu pod své tělo

Na chvíli si vloží

Aby jeho krok mohl plynout o kousek dál

S představou, že o něco se opřít je nutné

Nadčasové a věčné

Bytí, myšlení a smyšlení

Jsou jednou a tou samou činností

Na věky v sebe splynou

Na cestách i rozcestí

Člověk se musí o něco opřít

 

Pythagoras to měl snadné

Číselnou soustavu si vymyslel

A tak pojmenoval věcí řádu

I zločinného neřádu

Nemyslel také peníze?

Znamenitost lidské inteligence...

 

Demokritos zase našel atom

A co je na tom, že nevím,

Jak ten atom vlastně ani vypadal

 

A pak přišel Herakleitos,

Že vše prý plyne

I naše tělo se brzo rozplyne

Na Demokritovy atomy,

Které Pythagoras spočítá na molekuly

A Parmenides z toho závěr učiní:

O co se má člověk opřít

 

Na to však Empedokles

Svou hlavou a srdcem

Stvořil si myšlenku hodnou

Lásky a nenávisti

A když se potká se Sokratem

Dostane se mu zjištění,

Že člověk je mírou všech věcí

A to může být to

O co se může člověk vlastně opřít

 

 

 

---