Kamarádi

Vrhli sme se na sebe hned, jakmile sme upadli do postele. Muselo to tak bejt, příroda a časová posloupnost tomu tak chtěly. Jenže já jsem po pár zásunech odpad. Zkoušeli jsem všecko. Já myslel na ty největší šukny světa a ona mi ho mezitím kouřila. Po pár vteřinách jsem ale vyčerpal všechny možnosti. Ale ona to odmítala vzdát. Kouřila mi ho tak půl hodiny, než se na to konečně vykašlala.

  ,,vyspíme se a ráno ti to vynahradím!“

  ,,slibuješ?“

  ,,jasně, kotě! seš ten největší hřích od toho průseru v Ráji, co jinýho s tebou, než ti to udělat, jako Bůh.“

  ,,tak dobrou,“ naklonila se ke mně a dala mi pusu. Ucejtil jsem krev. Její krev. Musela to fakt hodně chtít. Kdybych jí nezastavil, tak by mě kouřila tak dlouho, dokud by nevykrvácela. A já bych jí měl na svědomí...

  Usnul jsem. Moc dlouho jsem ale nespal. Když se vožeru, mám to spaní přerušovaný. Buď se musím jít vychcat, nebo se musím napít vody. A když jsem se probudil, ležela zády ke mně. Spala. A já ji nebudil. Místo toho jsem jí chvilku hladil zadek a pak jí zajel mezi nohy. Ani chloupek. Holila si ji. A měla ji suchou. Pořád o mě nevěděla. Hladil jsem jí dvěma prstama. A netrvalo to dlouho a ucejtil jsem, jak mi prsty začlo olizovat  její moře. Bylo teplý jako Jadran. Nebo tak něco.

  Celou dobu, co jsem jí to dělal, se nepohla. Bylo to sexy. Bylo v tom Něco. Takovej rozpor. Její pička se po mě natahovala, ale její tělo mě ignorovalo. Protiklad... no možná. Když jsem se udělal, tak jsem se napil vody a šel se vychcat. Pak jsem se vrátil do postele a pokračoval tam, kde jsem před chvilkou přestal: zase jsem usnul.

   Když jsem se probudili, měla ji nějakou povídavou. Smála se od ucha k uchu a každou chvilku mi vlepila hubana. Byl jsem rád. Byl jsem rád, že jsem jí dokázal vrazit duši zpátky do jejího nádhernýho těla.

  ,,Tak kolik sis tady našel kamarádů?“

  ,,Co?“

  ,,No, od posledně. Co jsme se viděli naposledy.“ Což bylo přes půl roku....

  ,,Moc ne.“

  ,,Nekecej. Tomu nevěřím.“

  ,,No fakt moc ne. Víš, že sem na to moc nejsem.“

  ,,Ne. Ne. To nejde, ty seš strašně skvělej a srandovní! Ty musíš mít spoustu kamarádů! Každej se s tebou musí chtít kamarádit!“

  ,,Hm.“ Dvacetiletá holka, no.

  ,,Nejseš náhodou nějak úchylnej, viď?“

Ježíši, proč..... ,,To se mě jako teď, po společně strávený noci, kdy jsem tě měl na tisíc způsobů (málem, ok?!), ptáš, jestli nejsem divnej?!“

  ,,Ale, tak se nečerti. A dej mi pusu!“

  Dal jsem jí pusu. Jazykem mi setřela zubní plak. A pak jsem se na ní vyšplhal a zkusil na ní další ze svejch profláklejch triků.

   Jo. Bylo to dobrý.