Napospas

přijel jsem na Bílou horu
v pietní náladě
i když tramvaj poháněná elektřinou
jen těžko připomínala průvod
v jehož čele jdou koně
se zakrytýma očima
jako vdovy se spuštěným
hedvábím smutku

hledal jsem staré bitevní pole
pod stínem hvězdy
ale našel jen rozkopanou zeď
podél které vedla cesta
proměněná na běžeckou trať
jako poblíž Marathonu

doufal jsem tedy
že mezi stromy zahlédnu aspoň záblesk
bronzové holeně
a někdo ponese zprávu
se žádostí o pomoc
pro Moravany chycené do pasti
vlastní obranné linie

jenže všichni ti
co jsem na úprku potkal
cválali beze směru
a zbaběle a sobecky hlídali
jen svoje kroky
s tepovou frekvencí

masakr se tedy bude
neodvratně opakovat
 

s jedním mrtvým navíc