Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Tchýně na entou

18. 09. 2010
42
143
13061

Fejeton s pohádkou na dobrou noc.


Moje tchyně, ať se to dnes zdá jakkoli nepravděpodobné, bývala kdysi dítětem. I stalo se, že ji ve věku okrouhle šesti let rodiče poctili důvěrou, vybavili bandaskou a vyslali vlahým prázdninovým ránem přes nevelikou loučku do protější chalupy pro mléko, považujíce robě za způsobilé vykonat samostatně tento i pro děcko snadný a zcela bezpečný úkol. Nebýt úsměvné epizodky, kdy ji na zpáteční cestě překvapilo kůzle, které skotačivě vyjuklo z vysoké trávy, až se děvče uleklo a z konvičky ucmrndlo něco mléka, snad by se záhy na celou věc zapomnělo. To však neznáte tchyni.

Významným rysem její povahy je, že okázale opovrhuje nenápadností, všedností a prostotou. Naopak se vyznačuje nezkrotně bujnou fantazií, sahající daleko za hranice reality, a jakákoli fádní příhoda pro ni nabývá významu historické události, ba dějinotvorného prvku. A běda tomu, kdo by se opovážil na její vyprávění vrhnout stín pochybnosti. Najisto by zhynul nějakou obzvláště trýznivou smrtí; ale to se jen dohaduji, neboť se takový pošetilec ještě nenašel. Ona je velice tolerantní člověk, ale aby jí někdo odporoval, to nesnáší.

Děvenka doma hned za tepla vyprávěla, jak jí zastoupil cestu zdivočelý kozel, utržený z mimořádně silného řetězu, nedbal proseb ani výhrůžek a dožadoval se mléka. Když však viděl, že ona jest neoblomná, pln vzteku a pomstychtivosti ji zamýšlel nabrat na rohy, avšak to se přepočítal, jelikož na její rychlé nohy nestačil a musel se zahanbeně spokojit s olízáním těch pár kapek, které jí v bystrém kalupu vyšplíchly z konvičky do trávy. Matka nešetřila chválou a otec se teatrálně dmul pýchou, jakou že mají neohroženou dcerku.

Když dívčina dávala historku k lepšímu příbuzným o Vánocích, už se z kozla stal obrovský býk, z loučky nedohledná pastvina, počasí se rovněž povážlivě zachmuřilo a bandaska nejméně o litr nabyla na objemu. Rodičové, nemajíce valných pedagogických zkušeností, ničeho proti nestálosti této báchorky nenamítali; naopak se počali domnívat, že jim z ratolesti vyrůstá kreativní osobnost.

Na školních besídkách její vyprávění obludnou děsivostí vždy hravě překonalo vystoupení Mikuláše i se všemi čerty. Dokonce i paní učitelka se pokaždé tvářila, jako by jí trhali obočí, nemluvě o tom, že část dětí se strachy počurala už při popisu savany, zcela poseté zástupy nelítostných divokých buvolů, lačnících po mléku nevinné oběti. A když spustila, jak v bezhlavém úprku musela kličkovat mezi údery blesků a nevýslovnou hrůzou se klepala tolik, až se jí z mléka v konvi utvořila hrouda másla, začaly děsem na všechny strany čurat i ostatní děti, včetně některých rodičů. Její vlastní rodiče pak museli panu řediteli vysvětlit, že příběh je v zásadě pravdivý, jenom je třeba z obsahu a děje sem tam něco málo odečíst.

Postupem času se historka proměnila v ságu a nekontrolovatelně nabývala na dramatičnosti. Stádo krvelačného skotu se epidemicky rozrostlo do olbřímích rozměrů, travnatou pampu nahradil prales, přetékající hordami vrahů, sexuálních deviantů a potulných mnichů s nadpřirozenými schopnostmi. Bouře byla doplněna o krupobití, při němž kroupy pochopitelně dosahovaly nevídaných rozměrů, a také o vichřici, která neměla nic jiného na práci než zlovolně kvílet a do omrzení vytrhávat staleté duby i s kořeny. Hrom burácel s takovou intenzitou, že všemu živému praskaly ušní bubínky a rybám navíc i měchýře. Blesky se křižovaly, cesty se křižovaly, báby se křižovaly… snad i křížaly by se křižovaly, kdyby měly čím. Původní bezhlavý úprk se stal nerovným bojem s živly a mlékachtivým krvežíznivým zvěrstvem o holý život, přičemž pršely děsivé rány kopyty i pěstičkami, nezřídka smrtelné.
Finále, ve kterém vypravěčka impulzivně strhávala z těla kusy šatstva, aby mohla názorně předvést, kde všude utržila ošklivá vnitřní zranění, zlomeninami nešetříc, bylo oblíbenou částí učitelů biologie, kteří, ustrnuvše v němém úžasu, sami se podivovali, kolik jen skrývá lidské tělo orgánů, a jakých!

Na maturitním večírku se zmíněné finále stalo osudným mému tchánovi. Ten jediný nejevil známky nadšení ani zklamání, neboť jako matematikovi mu bylo jasné, že s odčítáním si nemůže vystačit a je třeba dělit; a jako flegmatikovi mu to bylo stejně všechno jedno. Ne tak mé tchyni. Kdyby řekl alespoň „hm“, snad by ji to i uspokojilo, ale když neudělal vůbec, ale vůbec nic, bylo to, jako když tanker najede na mělčinu. Tuhle situaci vypravěčka neznala. S každou další akcí, po níž nenásledovala žádná reakce, byla roztřesenější. Už ho nepokládala za podivína, ale za nebezpečného úchyla, a zanášela se potuchou, že pokud jej nepřinutí říct alespoň jedno slovo, za chvíli je tam všechny povraždí. Její úsilí bylo po několika měsících korunováno úspěchem. Asi už tušíte, že oním slovem bylo legendární „ano“.

Není divu, že jejich dcera, tedy moje budoucí žena, nebývale vynikala v matematice, zejména v odčítání, krácení a dělení. Na druhou stranu oplývala podivuhodnou averzí k chození pro mléko. Aby také ne, když od útlého věku slýchávala před spaním, jak její ubohou matku, sotvaže odrostlou batolecímu věku, tyranští rodičové pravidelně vyháněli v chatrném oděvu do sněhových závějí bičovaných vichrem, aby z ukrutné dálky temným hvozdem vláčela obrovské konve, po okraj naplněné mlékem. Co by tenkrát dala za sympatickou ježibabu z Jeníčka a Mařenky, za přítulné jezinky ze Smolíčka či roztomilou multihlavou saň z mnoha jiných pohádkových taškařic. Namísto veselých rozprávek o párání vlků a Otesánků zaživa dostávalo se jí výlučně obludně děsivých zkazek ze života, dokladu to matčina fabulačního mistrovství.

Proč zrovna já jsem tenkrát své nastávající padl do oka, pro to dodnes nemám žádné racionální vysvětlení, neboť tou dobou jen málo děvčat na moji vyzáblou postavu, propadlý hrudník a uhrovitý obličej dokázalo pohlédnout se zalíbením. Patrně pouze zásluhou její bizarně rozvinuté obrazotvornosti viděla ve mně Supermana; a to jsem se ani nemusel co chvíli převlékat ve výtahu do přiléhavého trikotu s trenýrkami navrch. Netrvalo dlouho a kandidátka na manželku usoudila, že je vhodný čas seznámit mě s rodiči, jelikož těhotenství již nešlo déle utajit a na sobotu u nich výjimečně nebyla ohlášena návštěva žádného příbuzenstva.

Tehdy jsem ještě nedovedl náležitě ohodnotit mimořádnost situace. Měl jsem za to, že není možné mít tak neuvěřitelné množství příbuzných. Dokonce jsem ženu dlouho podezříval, že si je vymýšlí. Nevymýšlela. Jak jsem později seznal, všichni tihle strýcové, tety, bratranci, sestřenice a i jiná svoloč vytvářejí nevídaně družnou pospolitost, která se bez ustání a jakéhokoli zjevného důvodu navzájem navštěvuje, nepřetržitě o něčem beseduje, rokuje, pořádá monstrózní oslavy kdejakých svátků, narozenin a svateb a vůbec neumí pochopit, že já, jedinec odtažitý a uzavřený, hledím si svého a nepotřebuji, aby se cizí rodina zvící menšího okresního města do mě navážela.

Oblékl jsem se tedy čistě a elegantně, a už zvoním u dveří, abych se na vlastní oči přesvědčil, že charakteristika mé budoucí tchyně slovy „emocionálně svébytná osůbka mírně výstředního chování“ bohužel ani zdaleka nevystihuje skutečnost.

„Dobrý den, já jsem...“

„Jaký dobrý, takhle brzy? Ještě nebylo ani jedenáct! Dcerka se dosud ráchá v koupelně,“ vece ženština u dveří, s nákupní taškou v ruce.

„Omlouvám se, ale já jsem...“

„Zvonil. Všimla jsem si. Víš, že ti na zádech kvete koště? A co to, že jsi oblečen jako na pohřeb,“ vyzvídá rozšafně panímáma, „někdo tady umřel?“

„Ještě ne,“ šeptám v obavách.

„Aha, tak si zuj škrpály, jéééžiš, béžový ponožky, to zůstaň radši obutej, a sedni si do pokoje, manžel si s tebou zatím popovídá. Já si jenom odskočím pro kapku toho mléka. Za vteřinku jsem zpátky!“

Dlouho jsme na sebe s panem otcem mlčky hleděli. Pak jsme dlouho mlčky hleděli do zdi. Nejdřív dlouho do stejné, následně každý do jiné. Taky dlouho. Fíkus povyrostl nejméně o centimetr. Vládlo nekonečné, všeobjímající ticho. Každé mrknutí bylo slyšet. Snažil jsem se mrkat co nejúsporněji a litoval, že nejsem žába, abych uměl dýchat pokožkou. Víčko mého levého oka se jako naschvál pustilo do cukání. Pokoušel jsem se tik synchronizovat s pohybem vteřinovky na hodinkách, aby tikaly stejně. Už se mi to skoro dařilo, když v zámku venkovních dveří zarachotil klíč. Tu se ke mně budoucí tchán naklonil a zlehka se pousmál. Poprvé a naposledy jsem od něj slyšel tak dlouhý proslov:
„Nu, vidím, že jsi klidný, trpělivý a psychicky odolný. Pěstuj tyhle vlastnosti, budou se ti hodit. Jak dobře umíš odmocňovat?“


                                                       ***

Pokud jste dočetli až sem, zdá se, že jste rovněž klidnými, trpělivými a psychicky odolnými čtenáři. Snad vás tedy nezabije zatím poslední známá verze mlékařské báchorky mojí tchyně. Tak dobrou noc a hezké sny.

Onoho památného dne, kdy venku nelítostně zuřil červenec ve své nejbrutálnější podobě, zachtělo se bezcitnému otci a krkavčí matce čerstvého mléka.

 

(Je zvláštní, že nezávisle na proměnlivosti ostatních elementů kalendářní měsíc zůstává stále na svém místě. O původu tohoto pozoruhodného jevu bylo v rodině vytvořeno několik, zpravidla velmi zvrhlých teorií, nicméně žádná z nich nedokáže tento fakt uspokojivě vysvětlit.)

 

 I ověsili dcerušku gigantickými dížemi, vystrčili ji ze dveří a tyto za ní pevně zavřeli. Děvče se trmácelo, hořce plačíc, rozlehlou stepí do temného lesa, za nímž tušilo stavení sousedů, jež mělo svým nuzným zjevem obměkčit k poskytnutí mléka. Sněhu leželo vysoko, nikde nebylo stopy. Jen lítý uragán fičel vůkol, až statné jedle poletovaly vzduchem spolu s lesní zvěří a cikánským táborem, včetně psů a maringotek. Děvče bloudilo, bloudilo dlouho; hlad je mořil, zima jím třásla, útlým hláskem škemralo u Pánaboha, aby je raději vzal z tohoto světa. Tu zhlédne zpovzdálí světélko! Sápe se do nesmírného kopce, ručky do krve rozdrásané; jde po záři, i doklopýtá až k chalupě, bosé nožky ledva vlekouc. Na kost zmrzlým prstíčkem z posledních sil klepá na zpuchřelé veřeje. Jakého však se nebožátku dostalo uvítání! Věkovitý šelma sedlák byl od pohledu vášnivým sběratelem chorob, zejména kožních a pohlavních. Aniž se dotyčný představil, aniž se poptal na zdraví či rodinu, už se vilně sápe po dítěti. Chuděrka neví, zda se dříve bránit úpadku do mdlob, či vilným chmatům statkářovým, jemuž samou chlípností sliny kanou z úst a z končetin upadávají kusy nekrotické tkáně. Nakonec však prozřetelnost a záducha vykonaly své a agrárník se zklamaně pustil do výdeje zemědělských komodit. Přistrčené barely však naplnil mlékem jen do poloviny. Zbytek zlomyslně dolil smetanou, neboť ta je hustší, a proto mnohem těžší.
Aniž bylo ustatému děvčeti dopřáno oddechu, už vleče přetékající nádrže do strmé skalnaté stráně, směrem k pochmurnému háji, potažmo k nevlídnému domovu.

(V regionu, odkud tchyně pochází, jsou cesty toho druhu, že ať po nich jdete kterýmkoliv směrem, vždycky vedou do kopce.)

 

S každým krokem se ocitala v hrozivějším šeru, s každým krokem rostly dívčiny obavy. Jen pevněji sevřela kádě s mlékem a opatrně našlapovala lesní pěšinou, kterou, soudě podle silné vrstvy prachu, roky neprošla ani prašivá zvěř. Houby prašivky prášily jako za prachy, práchnivé pařezy byly pokryté prachem, a i ten prach byl ještě pokrytý silnou vrstvou prachu. Holčina prachmiliónská však v mysli oprášila pořekadlo – prach jsi a v prach se obrátíš, čímž rozprášila obavy a strachu vyprášila kalhoty. Zmobilizovala všechny síly a v tu ránu byla v prachu.

 

(Dodnes je z toho na prášky. Jejím koníčkem je pravidelné vyjídání obsahu lékárničky, přičemž se soustředí především na sedativa a hypnotika.)

 

Ledva že vycupitala z doubravy, rozprostřela se před ní nedozírná planina. Oceán vysoké trávy se nepatrně vlnil sotva znatelným vánkem. Vedro bylo k zalknutí. Vtom se však traviny zahemžily pohybem. Obloha ztemněla, zaburácel hrom a už se před děvčiskem koulí monstrózní kulový blesk. Ten zasrší, rozprskne se v oslnivou zář a v ní stojí démon, svlečený do půl těla, celý od pasu nahoru natřený mazutem. Zlý duch, všecek kluzk, rozpíná svá blanitá křídla, z nozder dští oheň a síru a smrdí ze všech sil, až oči přecházejí. Z nestvůrné hlavy mu vyrůstají dva obrovské, zakroucené rohy. Jeho oči hoří nepopsatelným zlem. Kam vstoupí jeho kopytnatá noha, vegetace zmírá, vadne a černá. Ohlušujícím řevem přivolává nedohledné zástupy svých vojsk. Zplozenci chaosu odpovídají jekotem a vřískotem. Již se jako řvoucí lavina zjevují na pláni, kde chvatně rozbíjejí svůj tábor, a když je rozbitý úplně napadrť, hotoví se k útoku. Padají první kapky deště. Druhé kapky deště. Rozpršelo se. Nastal liják, uragán, průtrž mračen. Přívaly, gejzíry, vodopády deště.

 

(V rodném kraji mojí tchyně pršelo tak často a natolik vydatně, že místní občané pro jistotu neustále nosili na zádech pramici s vesly.)

 

„Vydej nám konve, je-li ti život milý!“ zařval zlý duch šílený touhou po mléku. První šiky rohatých oblud lačnících po laktóze již netrpělivě vyrazily. Svíraly se kolem děvčátka ve stále užším a užším prstenci smrti. „Uááááááááá!“ vyrazila dívka z hrdélka bojovný pokřik a roztočila se i s bečkami tak divoce, až se jí odstředivou silou mléčné zoubky rozletěly do všech stran. Několik potrefených bestií zlostně zasupělo.

 

(Tchyni nelze namluvit, že zkušený kaskadér by podobný kousek nacvičoval celé měsíce.)

Vřeštící děcko dosáhlo toho, že stádo běsů na okamžik ztuhlo hrůzou.

(Není ani divu. Dodnes mám pocit, že hlasivky mojí tchyně jsou zkonstruované pro vysílání vzkazů mimo sluneční soustavu.)

Rozbahněná tundra vypadala v tu chvíli jako lapidárium monster. Pojednou se živá centrifuga dala do pohybu a klestila si cestu k domovu vším, co se neuváženě přichomýtlo do cesty rotujícím barelům. Těžké nádoby v letu drtily kosti, sekaly končetiny, tříštily lebky. Potoky krve se mísily s bystřinami mléka a v nespočetných cákancích ulpívaly na holčině.

(Všimněte si, že tchyně byla už od mládí děvče – krev a mlíko.)

Tak postupovala s divokou zběsilostí, otáčku za otáčkou, rychlostí lesního požáru. Obludy už dávno nebojovaly ani se svým vlastním strachem, jen odevzdaně vyčkávaly svého osudu. Netrvalo dlouho a pláň byla bezezbytku pokryta páchnoucími mršinami nelítostných šelem.

A už robě stojí na zápraží chaloupky a zvonivým hláskem volá:
„Tatíčku, mamičko, otevřete vrátka! Vaše dceruška přišla, mlíčko vám přinesla! Budete mě už mít aspoň maloučko rádi?“ Starouškové se vyštrachají na zápraží, obdivně prohlížejí a láskyplně hladí džbery s mlékem a jen tak mimoděk pod vousy bručí: „Ale vždyť my tě máme rádi. Jako bys byla naše vlastní. Jako by nám tě v dětství ani trochu nepodstrčila polednice. A teď mazej umýt nádobí!“

 


143 názorů

Správné rozhodnutí. Vidím že už znáš moji tchýni, jako by to byla tvoje vlastní.

Yfča
07. 07. 2011
Dát tip
Nebo radši ne! Za týden bych už třeba nebyla platonická kámoška... ale rovnou vášnivá milenka... :o))

Dík, Yfčo. Já se teda tchýni nějak opatrně zmíním, že ji pozdravuje jedna platonická kámoška.

Yfča
07. 07. 2011
Dát tip
Koukám, že jsem to sem prskla omylem dvojmo. Tož, vyřiď jí dvojitej pozdrav...

Yfča
07. 07. 2011
Dát tip
A pozdravuj maminku - tchyni.

Yfča
07. 07. 2011
Dát tip
A pozdravuj maminku - tchyni.

Yfča
07. 07. 2011
Dát tip
Tvoje tchyně patří do kategorie "lidový vypravěč". Měla jsem kdysi takového kolegu. Nejen že svoje historky přikrašloval, ale občas cizí přetvořil tak, že v příběhu, který mu kdosi kdysi vyprávěl, najednou vystupoval a byl hlavní hrdina. Například jednou jsem se vrátila z nákupu svačiny a povídám: "Přede mnou stála u pultu nějaká baba a chtěla ánry vejce a malobóra." On na to: "To je dobrý, hehe." O týden později říkal sekretářce: "Tak jsem byl tuhle s Yfčou koupit něco k jídlu a před náma stála ženská, co chtěla ánry vejce, malobóra a špikáčky." Uběhl zhruba měsíc, potkáme se na chodbě a on na mě volá: "Představ si, Yfčo, dneska byla přede mnou ve frontě v lahůdkách taková prsatá blondýna, furt se na mne tlemila, ne, a pak po prodavačce chtěla ánry vejce, malobóra, špikáčky a..." Nenechala jsem ho domluvit a opáčila jsem: "Tvůj telefon?" A on na to: "Ty vole, jak to víš?" Jako fejeton to taky nevidím, ale skvěle jsem se při čtení bavila. Lépěji bych to nespíchla... :o) *

Díky Auguste, lepší reklamu jsem si ani nemohl přát. Po tolika superlativech jsem skoro v pokušení, toto dílo před tchýní odtajnit. Ale neudělám to. Znám své Pappenheimské, že.

Augustus
16. 04. 2011
Dát tip
Formálně sice podle mne nejde o fejeton, ale humornou historku, což však nic nemění na její zábavnosti. Je vidět, že Tvá tchýně dala slovu „nadsázka“ zcela nový rozměr. Uvažovali jste o využití jejich schopností v politice (předvolební či povolební kampaň) nebo Hollywoodu? Ve srovnání s poslední verzí její mléčné anabáze jsou Sucker Punch i Avatar hadr a její smysl pro velkou epickou bitvu mezi řádem a chaosem se může směle postavit i vedle Warhammer 40 000.:-D Každopádně TIP jako hříb! Doufám, že i přes na internetové poměry nezanedbatelnou délku textu jej většina lidí dočte na konec, neb to stojí za tu "námahu".

na všecko dojde :)

Tak pomodlit, vyčůrat a spát!

zpočátku pousmání, později stále častější uchechtávání, od poslední známé verze mlékařské báchorky Vaší tchýně neustávající smích...skvělé. t.

8hanka
19. 03. 2011
Dát tip
"Snad i křížaly by se křižovaly"...mohla by som tu kopirovat dalsie a dalsie perly textu... z Teba by mal Jirka Grossmann radost...

A.H.
11. 12. 2010
Dát tip
:D *

Lan
09. 12. 2010
Dát tip
Už nemám.

Moment, ty máš vážně poslední komentáře až na konci rolety? To nebyla sranda? Co je to za zvrhlost?

Lan
09. 12. 2010
Dát tip
To umístění si jdu u sebe hned přehodit...nějak to jistě půjde. Máš pravdu, i já si o cvičení tak trochu myslím, že je to plýtvání energií zbůhdarma.

Souhlasím. S tím umístěním komentářů, pochopitelně. Cvičením opovrhuji.

Lan
09. 12. 2010
Dát tip
Tedy já než se k Tobě dopracuju....možná by poslední komentáře měly být nahoře. No ale...když chceš mít něco fit, máš s tím prý cvičit. Sakra...co to tu plácám. Už se do Tvého dvouprstého rukopisu přestanu motat.

Prostředníček si šetřím. To víš, ani potence nebude trvat věčně.

Lan
09. 12. 2010
Dát tip
Prostředníček nic?

Jakým rukopisem? Já to ťukám prstama. A co bych to na sebe neprásknul, ukazováčkama. Levým i pravým. Teda, ne současně, ale střídavě, pochopitelně.

Lan
09. 12. 2010
Dát tip
Nejsem ,Květoni, užaslá nad historkou Tvé tchyně, věřím jí každý prožitek. Mile žasnu nad Tvým rukopisem.

Takových historek má tchýně ještě spousty, ale ty by mi žádný čtenář neuvěřil. Už s touto mám problémy, a to jsem dost ubral.

Lan
08. 12. 2010
Dát tip
Květnatá historie...jsem užaslá.

macecha
02. 11. 2010
Dát tip
Ach, chudáčku malý. Mám pocit, že ti to prospívá... :)

Zvoní, zvoní. Ale už si zvykám. Kolikrát mi v nich zazvoní tak hlasitě, že kolegové v práci zvedají telefony, nebo dokonce začínají potřásat svazky klíčů s otázkou: Už je to zase tady?

macecha
02. 11. 2010
Dát tip
Květoni,Květoni, že ti v uších nezvoní! T***

Kuře_Juře
29. 10. 2010
Dát tip
Tak zlatého streptokoka ani stafylokoka bych za výhru nepovažovala... Ale Vy, pokud budete psát i nadále takové práce, nebudete mít o "bludišťáky" nouze ;-)

Díky Kuře_J. Mám radost, že máš radost. Ale zlatého bludišťáka neznám. Ještě tak zlatého streptokoka, případně stafylokoka, ale bludišťáka? Kde se to dá chytit?

Kuře_Juře
29. 10. 2010
Dát tip
Multihlavá saň je za zlatého bludišťáka :D děkuji, skvěle jsem se pobavila! *tip

Jojo, je s nima švanda :)

Toscana
05. 10. 2010
Dát tip
Pišta - s kámošem jsme jednou na jakémsi chatu vedli na skle diskusi na dané téma, protože tam byla jedna Slovenka a my byli zvědaví, co ona na to. Svá tvrzení jsme dokládali tím, že Slováci vlastně poslovenštili to maďarské jméno Jánoš Ík, a že kumpán z tlupy jeho horných chlapcov se taky nejmenoval Uhorčík zbytečně, a že se na Slovensku budou přepisovat učebnice dějepravy poté, až se spojí Matica slovenská s Taticí českou, které jsme tento fakt už nahlásili... My se u toho každý u svého PC řezali smíchy, ale tu dobrou duši slovenskou jsme natolik zmátli, že tomu nakonec snad začala i věřit... Nicméně vím, že tohle by ve slovenské krčmě opravdu realizovat nešlo, protože bychom se na 100% opravdu se zlou potázali... :o))))

"Jánošík byl nejslavnější Maďar" jsem zahulákal v hospodě v Bratislavě někdy před čtyřmi lety (několik Písmáků je mi svědky). A fakt to je docela blbej nápad.

Toscana
29. 09. 2010
Dát tip
PS: A to mi teda věřit můžeš, protože mám osobní zkušenost - už víc jak 24 let je Slovák z Oravy můj muž... Neradno se s ním dostat do sporu, a to ani zdaleka není tak prudkej, jako jeho rodáci. :o)))

Toscana
29. 09. 2010
Dát tip
V té Terchové bych to raději nezkoušela - to víš, slovenská nátura je prudká a pak je "britva v ruke" a "kristamariadušaloretánska" je zle! :o))))

Něco, jako přijít v Troubkách do hospody a poručit si čerstvého utopence? Nebo, na návsi v Těrchovej zařvat na plné pecky: Jánošík bol Maďar!?

Toscana
29. 09. 2010
Dát tip
Květoni, dát přečíst tchýni? Tak nevím, ale mi to připadá jako akt zbytečného hrdinství - cosi jako dráždit kobru bosou nohou či šimrat tygra na fouskách! :o)))))

Anita09
26. 09. 2010
Dát tip
No to bych nedoporučovala, to by asi neustála.

Bezva, tak teď to dáme přečíst tchýni...

Anita09
24. 09. 2010
Dát tip
To bylo úzasné, smála jsem se nahlas a to u mně není zvykem, ještě že jsem byla v kanceláři sama, jinak by si ostatní mysleli že už jsem se zbláznila.

Adamova Eva
23. 09. 2010
Dát tip
ale s přibývajícím věkem rostou sice pomaleji než ryby, ale rostou :O)

Tak tady bych se absolventů vojenské služby zastal. Na vojně se dějí takové věci, že jim člověk nemůže uvěřit, ani když je právě zažívá na vlastní kůži.

Adamova Eva
23. 09. 2010
Dát tip
to samé vyprávěnky z chlapský vojny, dost se bavím a je to mooooc fajn :O)))

Evčo, máš pravdu, chlapi taky dokážou zveličovat, zvláště, jedná-li se o myslivce a rybáře. Ale u těch je přehánění jakýmsi folklórem. Posluchač jaksi automaticky očekává, že bude tahán za nos, a byl by dozajista zklamán, kdyby tomu tak nebylo.

Adamova Eva
23. 09. 2010
Dát tip
táta mi ne vštípal, ale štípal - jako dříví - do hlavy, že i hovno na entou je 1 :O) tady není tchýně na entou, ale KZ na entou je jednička v rozdávání humoru. Moc jsem se bavila )))) ale znám taky pár mužskejch, co si takto přidávaj a zveličujou, když popíjej s tchánem *

Toscana
22. 09. 2010
Dát tip
Ještě jsem si vzpomněla na jeden typ nesnesitelné tchýně - byla popsaná v knížce Vejce a já od Betty MacDonaldové. Je to typ "věčný diblík". Tak z takové by mě do hodiny vezli kliftoni v antonu, protože bych spáchala bestiální vraždu (čím bestiálnější, tím lepší)... :o)))))

Toscano - to je typ - "Tchýně protipěchotní nášlapná". ((-:

Toscana
22. 09. 2010
Dát tip
Prototyp tchýně:

Whitesnake
21. 09. 2010
Dát tip
a moje tchýně Evička je zas mohamedička

Bíša
20. 09. 2010
Dát tip
***

((-: Moje tchýně Věrka je zas budhisterka

Whitesnake
20. 09. 2010
Dát tip
Jasně, takže já na tobě páši přesně to,m co nechci, aby na mě páchali ostatní - tedy jalový, nicneříkající komentář. Asi máš pravdu :-) Zaléval jsem jazyk tchynin silnější jest nežli chinin v Dillí bude stát má bysta neb jsem správný tchýnduista

Ty zas vždycky potěšíš. Zkus si taky někdy zaláteřit, zareptat, zanadávat a tak. Já se potřebuju taky občas virtuálně poškorpit.

Whitesnake
20. 09. 2010
Dát tip
Řemeslo i hru v slovo prozaické chutně zvládáš. Vždycky pobavíš.

vk
20. 09. 2010
Dát tip
:-D

Já vím, Aleši, já vím. Ta délka. To už je taková moje slabost. Jak začnu, tak nevím kdy skončit. A to, ač se to nezdá příliš pravděpodobné, škrtám poctivě. Mnohdy by se dalo z vyškrtaného materiálu sestavit několik jiných fejetonů. Na druhou stranu - nepíšu zas tak často. Mimo to, nahodilý čtenář má možnost po prvním odstavci zabručet - jéééžiš, to je blbost, přepnout si jinam, a ještě naopak bude rád, že nemusel utratit horentní sumy za knihu, aby zjistil, že jsem magor.

mé první setkání s nastávajícím tchánem bylo velmi podobné :o) trochu mě zaskočila délka "fejetonu" , ale vyplatilo se vydržet...:o)

koloušek
19. 09. 2010
Dát tip
Jen tchýně jsou pro zasmání? A co tcháni? Ani zdání! Ti nikdy nic nepřehání? T*

Sebastiana
19. 09. 2010
Dát tip
dobře, až budeš vědět, dej avi, stejně, že zůstávají víc kluci, holky nee.

Jak dostat děcko z baráku, to je tak nosné téma, že o tom v Americe točí několik filmů ročně. A když to ještě nevyřešili tam, tak pochybuju, že malý český člověk...

Sebastiana
19. 09. 2010
Dát tip
Pobavila jsem se. To já bych byla tchýně hodná. Už se na to těším. Jen syn se nechce ženit. ze prý mu uvařím, vyžehlím, ... Poradte, jak ho odpreparovat od své pupeční šňůry.

Toscana
19. 09. 2010
Dát tip
NO, Květoni, mi Andrsenovy pohádky přišly ponuré možná víc, než ty od dvou bráchů Grimmů... :o)))

Aha, teď už chápu, proč je nutné nosit slipy na kalhotách. To bys mi mohl konečně vysvětlit, kam si Superman, když se ohákne do těch elasťáků, dává brýle. Nebo je zahodí spolu s rozervaným kvádrem a pak si musí koupit nové? To ho u optika a krejčího musí dost rádi vidět, ne?

Tajně, že jo? Aby tě ostatní volnoveršotepci neosočili, že máš smysl pro humor. Takové společenské stigma by patrně neunesli. ((-:

Tos - vzhledem k mým pohádkářským záměrům bych uvítal spíš oslovení bratře Jacobe nebo bratře Wilhelme. Tihle pánové věděli, co na haranty platí. Děsit, děsit a děsit!

Toscana
19. 09. 2010
Dát tip
Mám ti začít říkat Hansi nebo Christiáne, abys neměl zaraženou lítost??? :o))))

Díky Georgi. Marvin je sice kecka, ale často mívá pravdu a rád na jeho postřehy dám. Ale, že jsem se mu nezavděčil pohádkou, to mě teda otrávilo. Vždycky jsem považoval za druhého Andersena, když mám popito, tak kolikrát i za prvního Andersena, a teď tohle.

Vyloučeno. Nebo, že bych se už začínal vykrádat? Tak brzo? Jéžiši, to by mi ještě tak scházelo.

Marvine, musím ti (ač nerad) dát za pravdu. Jak bude chvilka, opravím. A ta věta s příbuznými? Bůh suď. Mám rozečtenou knihu od pana Horníčka - Jablko je vinno, a v ní se to podobnými větami hemží. Možná jsem to pochytil u něj.

Renegátka, Oldjerry, jH, díky za návštěvu, milá slova i milé hvězdičky. ((-:

jH
18. 09. 2010
Dát tip
*

Oldjerry
18. 09. 2010
Dát tip
Zbožňuji práce, v nichž je dodržena zásada : Přeháníš-li, přeháněj co nejvíce! Pobavil jsem se.

renegátka
18. 09. 2010
Dát tip
Pobavila jsem se.*

Toscana
18. 09. 2010
Dát tip
opravuji s omluvou: zasamát = zasmát (kdo chvátá, má si sednout) :o)))

Toscana
18. 09. 2010
Dát tip
ceed - chudák dítě, odskáče to za tajemné divy objevující se v chodu Písmáka, ta tvá majdalenka v tom byla zcela nevinně. Květoni - nevymlouvej se a vopovaž se cestovat na nějakou zapadlou planetu jiného slunečního systému, dyť bychme se pak tady málem neměli čemu zasamát. Doufám, že tě potěší info, že ona zasmušilá kamarádka si u čtení málem urvala smíchy bránici, zasmušilost ji opustila - a dle jejích slov se tomu tlemila ještě dneska, stačilo si vzpomenout. Tě asi budu předepisovat jako účinné antidepresivum, víš? :o)))))

Já za to fakt nemůžu, že je systém tak nedokonalý. Správně to mělo být uveřejněno až v sobotu, až učiním sérii kontrol a oprav, následných konrol, dalších oprav, až odolám pokušení celé to smazat a nedělat ze sebe tajtrlíka. Ale vy ne. Dáte si mě do oblíbenců, nebo kam, a pak se nemůžete vynadivit skokům v čase. Vůbec by mě neudivilo, kdybych náhodou zatrhnul nějaké skryté políčko a Písmák by mě i se židlí teleportoval na nějakou jinou planetu.

Toscana
17. 09. 2010
Dát tip
ceed - klídek, já chtěla hodit odkaz na tohle dílko jedné zasmušilé kamarádce, aby se jí zvedly koutky pusy směrem k uším, a taky jsem to hledala jak blázen - nešlo se na to dostat než přes má avíza, jenže pak to zase u ní chtělo heslo. Nakonec jsem to vyřešila mazaně: okopčila jsem to a poslala jí to jako text na mail, bohužel si u toho neužila diskusi níže, čímž o moc přišla. Nechápala jsem to stejně jako ty - ale už mi svitlo, bylo to proto, že se to tu objeví až v sobotu a já zažila na vlastní kůži co to je cestování v čase! :o)))))))))

Z toho je vidět, že ráno je moudřejší večera. ((-:

Jaké tajnosti? Vždyť jsem ti to dopodrobna psal, ne?

Baaba - myslíš tím něco jako: Pij mléko Madeta po zácpě je veta?

baaba
17. 09. 2010
Dát tip
:o))) z kapky mlíka MADETA

Čuči, ta by autobusem nedojela ani k hranicím, protože by řidič a ostatní cestující buďto zešíleli, nebo vystoupili, nebo obojí. Ale k vytvoření nosného dramatického příběhu jí stačí docela málo. Vlastně čím míň, tím je to košatější.

čučenka
16. 09. 2010
Dát tip
Skvělé, Květoňku, jsem se tu chechtala nahlas (jako obvykle u tvého díla). Stavba tvých vět lahodí mému oku i duši a zapadá přesně do mé představy o významu slova humor. Nedovedu si představit, co by vyprávěla tchyně, kdyby vyjela s levnou cestovní kanceláří autobusem na last minutový pobytový zájezd do Řecka... To by se Viewegh mohl schovat..

Ferry
16. 09. 2010
Dát tip
Jojo, Květoušku. Já bydlela v Jičínské ulici, co se táhne z Olšanského náměstí na Floru kolem hřbitovní zdi. Naproti činžáky. Do nejstarší části hřbitova nám vedla okna a byl mi nejbližším parkem a hřištěm. Těch skvělých starých hrobek-domečků, kde se po nocích skrývaly kriminální živly, popř. jejich lup. Těch otevřených hrůbků, těch sázek o strávení noci na zamčeném hřbitově, těch nevinných prvních mejdanů s lahvemi ovocného vína Piris a pobytů za školou.... A později? Stud mi nedovolí... I z Kubeličky tam mám blízko... No život jedna paráda. :)

Lora
16. 09. 2010
Dát tip
*!

Ceed - doporučená litertura: FUČÍK Julius - V zemi, kde zítra již znamená včera. ((-:

Filemon - my s tchánem spolu svorně mlčíme dodnes. Akorát jsme to vylepšili tím, že mlčení prokládáme panákama. To se pak mlčí hned lépe.

Maceško, myslím, že je lepší chytře mlčet, než hloupě mluvit. Zase se s tebou nikdo nehádá. Co já bych za to dal. Kolem mě zas všichni mluví a mluví, jako by brali peníze od slova. Naštěstí si rodina mojí manželky o mně dlouho myslela, že jsem hluchoněmý, a tak mi dávali pokoj. Když zjistili, že jsem jenom mlčenlivý, plachý introvert, začali mě podezřívat, že si znich dělám srandu a houfně se uráželi. Proto jim nemůžu prozradit, že sem píšu, dokud nebudu mít napsanou závěť.

Ferry, tys vyrostla na Olšanských hřbitovech? Jak k tomu došlo? Že by tam leželi tví předčasně zesnulí prarodiče a otec s matkou tě posílali na víkendy k babičce, to se mi nechce věřit. Ale ta veverka, ta musela mít čelisti jak aligátor. To už bych ti nevěřil ani já, a to jsem zvyklý na ledacos. ((-:

FAE BOMB
16. 09. 2010
Dát tip
Tos: Aši ši něčištil žuby a ťyťo mu nášleďně vypaďaľi. Tak se stal vegetariánem...

filemon
16. 09. 2010
Dát tip
Myslím si, že ja som najlepšia svokra na svete /spýtaj sa môjho zaťa, macecha/. Květoni, tá časť o tom, ako hlavný hrdina veľavýznamne s budúcim svokrom mlčia, je špicová! Ten fikus k tomu - no paráda! A vôbec, dobre som sa bavila. Tip

macecha
16. 09. 2010
Dát tip
Já jsem určitě nejlepší tchýní na světě. Se mnou se totiž nikdo nebaví. Květoni, moc jsem se pobavila. Díky. T***

Toscana
16. 09. 2010
Dát tip
FAE - od kdy je tyranosaurus lačný mlíka?? :o)))

Toscana
16. 09. 2010
Dát tip
No, tak každopádně se teda s tchýní nenudíš. :o)) A když se o ní dá napsat i povídka (či fejeton), tak to je pořád ta lepší možnost! :o)))

FAE BOMB
16. 09. 2010
Dát tip
Tak se mi nakonec usnout podařilo. Mám volnej den a spaní po vobědě je moje voblíbená kratochvíle... Sice se mi zdálo vo nějakym tyranosaurovi, kterej pronásledoval cisternu s mlíkem, ale z pohledu třetí osoby mi to přišlo spíš zábavný...

Ferry
16. 09. 2010
Dát tip
Běda, i já jsem tchyní. A jakožto na Olšanských hřbitovech vyrostlá mám v paměti takovou přehršli hororových zážitků, že... Ale zeťáčkovi jsem fakt vyprávěla jen tu o vraždící veverce s šestaosmdesáti diamantovými zuby. Že by proto chtěl vyměnit byt na skvělé žižkovské adrese za chýši v Zašové? Dík, Květoušku, o vánocích něco z těch zoubků slevím... *

Toho, že by tchýně došla pěšky až k nám, tak toho se nebojím. Ta má za barákem les, ale mám pocit, že v něm nikdy nebyla. Kolikrát jí říkám, ať si skočí pro hříbeček do polívky, že to má blíž než do obchodu, ale nechce. Prý nemusí všecko vidět, že si to umí představit. A ještě tam chytne do nártu klíště. Nevšimne si, zarudne jí pokožka, chytí boreliózu s encefalitídou, vzteklinu, toxoplasmózu a leptospirózu, kdoví, jestli né i psinku nebo displazii, uřežou jí nohu v kotníku, do rány se jí pustí sněť, uřežou jí nohu po koleno, tam se to hojí taky blbě a jestli včas neumře, tak ji ořežou do mrtě, jak pastelku s polámanou tuhou. No, a má ona toho hříbka teda zapotřebí?

Toscana
16. 09. 2010
Dát tip
OK, ode dneška na počest tvé pramáti budu stav vzedmutí větrů nazývat už jedině RAGAN!!! - doufám jen, že si to nikdo nebude zaměňovat se způsobem vsazování rukávů u oděvů, kterému se říká RAGLÁN. :o))))

Toscano, ty vole (vhodnější expresivní výraz mě nenapadl), přesně tu Cortésovu písničku jsem si celou tu dobu broukal!! Ale na "ragan" mi nesahej. Přesně tak tomu přírodnímu úkazu říkala moje babička, a to byla moudrá žena, tak chci, aby se to trošku vžilo.

Toscana
16. 09. 2010
Dát tip
PPS: A jako bonus trefné rčení jedné mé bývalé kolegyně: "Tchýně má být tak daleko, aby pěšky nedošla!" :o) (Já ji mám vzdálenou 400 km a pořád se mi to zdá málo)

Toscana
16. 09. 2010
Dát tip
PS: Poraď tchýňce, aby se věnovala psaní sci-fi literatury s hororovými tématy... to by byla přesně její parketa a ještě by se u toho i slušně napakovala! :o))))

Toscana
16. 09. 2010
Dát tip
Chááááááá, to je mazec!!! V červenci závěje, vzápětí obleva a ragán (oprav si na uragán, bude to věrohodnější)... Mimoděk jsem si u toho vzpomněla na jednu písničku, která by se na to dala s úspěchem použít, i když s jednou malou úpravou: "... tu žabec k nebi pohleděl a zůstal v hrůze stát, když z rozedraných oblaků viděl stáda krav se hnát!" :o)))))))))))) - to mi fakt vylepšilo den! *t

:)))))))))))))))))))))))))))))))))..nj..se zas tak moc neurážím ale fajn se to čte takové sladké nesmysly..:)))

A mně to nenapíše, paskřivec jeden. On je takhle přívětivý jenom k ženským, protože ví, že ženy jsou stvoření křehká - snadno se urazí. ((-:

..eeee..fuj!..falešná skromnost..pravopis interpukci a ty další neumím já..ovšem mám parádní výmluvu..:)))) ..a Dave ten s číslem..říká..že dělám roztomilé chyby..no není miloučky?..:))))

Sepot..... - Knižně? Ještě to tak. Aby se veřejně profláklo že neumím pravopis, interpunkci a kdovíco ještě. Já se radši schovávám tady, a je mi zde dobře.

Bombič, tak do večera, pravíš? Jak tak pozoruju kolegu u protějšího počítače, nějak se po obědě hluboce zamyslel. Asi bych mu ten příběh měl preventivně přečíst.

:))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))..jsem se chechtala nahlas..až se přištráchal manžel cože to čtu..:)))))) ..nc..parádní tchýně..měla by psát romány! ..nevydal si už náhodou něco knižně?

FAE BOMB
16. 09. 2010
Dát tip
Fakt mě to vyděsilo. Až do večera kvůli tý strašidelný historce neusnu...!

Ceed - Já jsem vloni zasadil slavnostně šest sazenic Irsai Oliver. Zatím se mají čile k světu.

Prosecký - Bydlí tak daleko, že je to moje zlatá, milovaná tchýně, a mohlo by to být ještě lepší, kdyby jí někdo ukradl telefon.

Jak - zasmál? A co ta děsivá historka v závěru? Myslel jsem, že budou všichni jektat zubama strachy, ale vidím, že budu muset příště přitvrdit.

Prosecký
16. 09. 2010
Dát tip
I já mám svoji tchýni rád. Jeden můj slovenský přítel kedysi hovoril, že láska k tchýni je nepřímo úměrná vzdálenosti jejího bydliště. Jak daleko bydlí tvoje tchýně?

FAE BOMB
16. 09. 2010
Dát tip
*Hnusný. Zkazil's mi všechny moje deprese, co jsem měl na dnešní den. Dokonce jsem se při čtení i několikrát zasmál... Fuj!!! Doufám, že to vezmeš/nevezmeš jako hlubší kritiku...

Ceed - nepřeháněj a piš. Už dlouho jsem neviděl, že bys přidala něco nového. Co vínisko, nemá letos plíseň?

Prosecký - navzdory všemu, mám svoji tchýni rád. Proto také píšu tak, aby byla schopna přečíst alespoň první dva odstavce bez infarktu. Dál by to stejně nečetla, protože je zvyklá všechno přečíst "jedním dechem", a ona, jako silná kuřačka, s dechem nikdy dlouho nevystačí. Zmíněné dámy znám pouze jako virtuální bytosti, pročež si o nich můžu dělat lecjaké úsudky. Kdo ví, třeba by si mě jako tchýně předcházely. Ale mít je za tchýně všechny dohromady, to bych nepřál ani tomu lumpovi, co mi vloni ukradl ze sklepa kolo.

Prosecký
16. 09. 2010
Dát tip
Ach. Květoni, jaká to přívětivá historka. Čekal jsem něco třeskutého a už si představoval, jaké jsou nebo budou tchýně naše souputnice na Písmáku. Dovedeš si představit takové křehké duše, jako je Filemon, Janina6, Zuzulinka nebo Andrea v botech? Ač si opět nabíhám na federální vidle, musím se přiznat, že nejstrašnější představou je pro mě tchýně Petrusha.

Tuhle nám tchýně vola, že si její brácha polámal všechny nohy co jich jen má úplně na maděru, a museli mu kosti vyztužit takovou hromadou železa, že se obává, aby ho cikáni neprodali do kovoštotu, a v každé holeni že má dvaačtyřicet šroubů, podložky a matky nepočítaje. Z dotyčného pak vylezlo, že si jenom naštípnul pravou holeň, že ji sice má sešroubovanou několika šrouby, ale když to volal mé tchýni, tak těch šroubů pro jistotu několik zamlčel, protože ji zná. Docela se divil, že mu ještě nedala tisknout patre.

To přijde s věkem. Čím větší skleróza, tím košatější historky.

Vaud
16. 09. 2010
Dát tip
Tchyne rovnez bajecne nafukuje historky, ktere ostatni ucastnici akce nepoznavaji. Ale myslim, ze ji casem trumfnu!

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru