Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePokouším se
14. 11. 2001
17
1
2581
Autor
bobotic
Blázne
jak protivím, někde se zdržel svět
zakusím, pak vezmu své srdce zpět
ne jak ostatní, už nechci závidět
už nechci cítit rým a přitom ...
nevidět
Dnes lehl jsem o kus dál
blázne, ty víš, kam míří moje proč
to mé proč. kdysi jsem tobě lhal
Prosím! dnes svědomí své nenamoč
když já ho vydýchal
Blázne
pod rukou prázdno
hladím. Snad
rolničky šumí, hlavou klátím
však ticho zpátky nenavrátím
pohádku strojím
chci se bát.
1 názor
*!* Hlavně 3. sloka, všechny ty slova jsou jakoby na svým místě, tak samozřejmě na sebe navazují...
Přidávám se k ostatním, ta třetí sloka by mi úplně stačila - čistá poezie!
Krasne moc se mi libi...!***
ta posledni sloka - dokonaly zasah do duse...
moc moc dobré..hezky plynoucí, chvílemi se mi to četlo úplně samo..líbí..!*
První dvě slokynjsou rozporuplný .. teda mý pocity z nich:-)) ... Najednu stranu hezký, ale jako by jim něco chybělo ... než jsem najel na třetí měl chtěl jsem říct, žebych si to doved představit jako písničku .. ale třetí sloka .. ta mě dostzala ... to je nádhera ... to je fakt úžasný ... jak na písničku, na pohádku, na básničku všechno dohromady ,,, ... za tu poslední tip jak brrrrrnooo:-)) ...//***(((!!!! .. kruci to jsem přehnakl s těm aznakama, když já se ani jednou netrefil na poprvý na ten správnej, možná by bylo jednodušší to opravit, než to vysvětlovat.-))))) .. ale kdo ví:-))) tip!!