Pohled zdálky

Infinitivní za zdí a přesto nejsem sám.

Tužka, papír a inkoust jsou mí přátelé

na cestě k tobě a možná ještě kousek dál.

Další depeše do neznáma

to je můj dopis, který dnes málokdo zná

pár slov, několik myšlenek

je to fenomén a sklizeň bez přesliček

a kroucení tónu do varhan.

Klížení srdce, těkání očí, bolesti závan

to jsem já úhledně podepsán.

Podle toho nyní víš, co jsem sám

a jak jsem vlastně dopracoval - já

rodina, patriarchát.