K večerním vlakům se náramně hodí

papírové kelímky

ztrápené pohledy

barety na věšácích

Pro jistotu nechávám vedle sebe jedno volné místo, protože kdyby... tak aby. Vlasy stažené do pevného uzlu a pořádně černý Earl Grey. Ráda bych se zeptala, jestli sladíš, a zatím ani nevím, jestli ti smím tykat.

Průvodčí mají

kožené polobotky

neforemné kalhoty

a naučené věty

s pevnou intonací

Jednou mi jeden zanotoval

Stejně voní žluté květy šafránu

a že prý se tvářím nějak smutně

Průvodčím vlaky

neujíždí

Některé věty se nedají obcházet. Ani pohledy, ani básněmi, ani mlčením. Kapky na skle kreslí cestičky a mně je nehybně. Chtěla bych ti ráno vařit kafe, a zatím ani nevím, jestli ti smím tykat.

Zářivka u stropu

poblikává

a podlaha je ulepená

Paní naproti si

trhá kůžičku pod nehty

a pán s koženou aktovkou

dojídá tlačenku

Tma za oknem

je rozmazaná

a běží podél trati

Čas se netáhne

Čas zůstal v Brně

u stánku kde točí dvanáctku

Jsi průsečík všech mých slabostí.

A tolik bych ti chtěla povídat o tom, jak je ráno zvláštní, když ve Skalici nad železničními dráty vychází slunce a nezbývá než v kapsách zatínat ruce v pěsti a přivírat oči před světem.

A přitom ani nevím, jestli ti smím tykat.