Scény ticha

Občas tak zasněna ztrácím se v pokoji,

všechno se zamlží, poplete, rozdvojí.

Na nože lehám se sykavým úskokem, 

vášnivě nocuji s myšlenek průtokem. 

A když jsem opravdu zmatena v chaosu, 

budím se zběsile ranami do nosu. 

V amoku divoce běžím kol obvodu

té studny marnosti, snad smysly oblažím. 

Nahnuta přes hranu...ošálím náhodu?

Že chodím ze zvyku na noze s'  závažím. 

U 

    jednoho stolu

                           a

                            sklenky

                                          vitriolu. 

                                                       Vše bude lepší, 

                                                                                   všechno se poddá. 

                                                                                                                    Tak na zdraví a do dna...