Houby si nás najdou

Včera jsem psal o sbírání hub, o tom, jaký je to rituál, jak nás propojuje s Původem atd. A dnes jdeme lesem a opět hledáme houby. A mě napadne, že třeba ony hledají nás, že hřibovité houby mají zřejmě výborný marketing, že jsou tak žádané. Že taková houba jistě chce být sebrána, nalezena, chce něco zažít, než aby jen shnila na svém místě.

Takto jsem uvažoval a pro sebe jsem se smál, když tu jsem nedaleko spatřil slunnou světlinu. A cestou k ní mě napadlo: vždyť je to jako s bohem, který nás hledá, zatímco si myslíme, že my hledáme jeho. A jak nás hledá, a jak a kde nás nachází? A jak to poznáváme ?

Asi nás hledá a nachází ve skutcích, v různých myšlenkách a činech. „A my jej takto vlastně sami tvoříme či dotváříme, protože on žije a rozrůstá se, poznává se a je skrze nás stvořené“ říkám to H., která si ke mně sedla a já jí začal říkat o své myšlence.