Jak se lišíme?

     Včera jsem šel mezi tou tolikostí lidí a neměl jsem už vztek, nebyl jsem tak znechucený. Ale říkal jsem si,co tě v takovémto počtu lidí odlišuje,co tě dělá více tebou samým než jedním z davu. Jistě, můžeme si říct, že každý člověk z toho davu je představitelem individuálního osudu, že je jedinečný atd. Ale v tom je to – jde o míru, jako vždy – kdo je více a jak a čím originální, kdo je a čím –jak říkáme – svůj ?

Většinou to totiž vypadá tak, že jsou lidé jakoby okopírovaní od sebe navzájem, či v nich poznáváte tu kterou osobu z filmu atd. Masová výroba přešla i mezi lidská stvoření- masově se kopírují, masově se imitují, mají své vlastnosti jakoby propůjčené, kdykoli vyměnitelné, ale přitom nevyměňované, protože jsou sice pružní v imitaci, ale úplně rigidní ve změně.

    Nu a říkal jsem si , že co tě může odlišit, je to, co víš, šíře tvého poznání, hloubka zasahování do různých světů. Tvoje andělskost i ďábelskost zároveň, tvá bohatost a rozličnost, která je však slitá v jednu pevnou a jasnou formu- jako impresionistický obraz. Rozplizlost a všetečnost je úplně jiná věc- tu umí skoro každý. Ale širokost a hloubka, které mají přitom jasné kontury- to je podoba nemnohých.