Kouzlení

Báseň o naději, kéž to tak je! Čas je pro mne jako kategorie takový problémek, když se někdy nad ním zamyslím...běží podle vnitřních pocitů jako Země kolem své osy a okolo Slunce obíhá v čase bez zastavení, nevnímaje konečnost putování...kolikrát se otočíme? "Ví" Slunce, kolik mu zbývá času? Je něco jako duše Vesmíru?

avox: Díky za komentář i tip. Jde o tu lásku, pouze láska dokáže, že se z krutého otrokáře času stane jen pouhý divák, který nás (již) nemůže ohrozit. Láska je věčná, nikoli čas…

čtu si pořád dokolečka, od "hrníčku rosy" je prostě půvabná! začátek mi přijde, že si s koncem protiřečí... jakápak nesvoboda, jaký bič nám hrozí od pouhého diváka na scéně... člověk si může na chvíli podmanit čas, učinit z něj diváka, navždy nad ním zvítězit nelze, i na ten ohnutý hřbet nakonec dojde... vlastně to tam všechno patří... promiň, že jsem se ti tu tak rozpovídala, opravdu mne velmi zaujala */

jj*

kouzelná - T

Ano, čas tak neúprosně letí

konec je skvělý! t

Silné!***

Celé krásné, ale ten závěr je super!*

máš o času dobrý mínění :o

*

filosofie, kterou beru, její podání vábné *

krásné a pravdivé verše .... T***

Myslím, že občas zastavit čas ne dokonce nezbytné, aby se člověk mohl trochu nadechnout života *t.

skvělý..*

líbí......*

Moc pěkně vyjádřený pojem času, jakoby zhmotnělý.T*

..dobře "naruby"! Když jsme začali číst, pěkně jsme se ošklíbali, ale konec nás naladil na tvou notu....souhlas ! tipujeme.

...ten neúprosný v nás odkapává s námi a my s ním něco ulpí v plášti minulých dní to krásné navěky ale i skvrny odhazujeme ho každé ráno se svítáním s nadějí má co dělat někdy ale každý večer se na nás zase nalepí... ...;)*

...od postroje do scény výborný*** :)

krásné...

Armand: Tvá kritika je sama o sobě poezií… krásnou a něžnou zároveň. (A opět ta Tvoje neskutečná hloubka… děkuji).

je jako když otvíráš dveře do komnaty, kde leží tvá milovaná ... prvně zaváháš, tak jako v první strofě, pak otevřeš a spatříš ten pokoj jehož součástí je i lůžko a její spící tělo, to je projasnění, vlna vzpomínek jako ve strofě druhé a nakonec je dotek probuzení a tím dotekem vystupuješ z času, protože opravdu krásná je třetí strofa. Ta sama je básní. Ale ty dvě první k ní patří tak, jako je otevření dveří a pár kroků nutných k překonání prostoru, k dosažení blízkosti, ze které je možné se dotknout. :) *

renegátka: To, čemu říkáš „umím zastavit čas“, tak to je přesně to vystoupení z řeky o němž mluvím.

dokonalé! *t

Z řeky času, také nejde vystoupit, teda jde, ale to už se nemůžeš vrátit.Já umím zastavit čas, jen když jsem na něco soustředěná a ztratím pojem o čase.

Moc všem děkuji… jsem rád, že jste tu byli. Robinia: Často si myslíme, že máme času málo… „šlape nám na paty“, nebo ho vůbec (tak nějak) málo zbývá. Čas se ale (žádným kouzlem) zastavit nedá, stejně tak jako valící se řeka. Stojíme-li v ní, je stejně nezadržitelná. Je proto velmi moudré z ní vystoupit…

času moc nemáme, ale ten co zbyde, je jen a jen náš

Krásně složené verše.

krásně napsané verše, zaujala mě jejich myšlenka... TIP a díky :-)))

..souhlasím s Jarou..lépe bych to nenapsala..velký tip..:)

Jsi kouzelník... vykouzli mi trochu víc času ;-)