Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

horečka

01. 11. 2010

2150

Autor

pole

promiňte nedorozuměním jsem

zaslechl své dětství.

v tomhle prapodivném hotelu

šustí prsty po papíru

namhatává názvy

tajemné meandry písmen

a cize

tak cize to v nich šumí

mi ssi ssi ppi

krčím se v pokoji

ve žluklé hrudce másla

zarej do stropu prst odnes mě

do vesmíru

nech mě se jednou kouknout:

tudy chodí moje láska

den po dni pomaleji

přejde závory

než jednou

kdesi zůstane

jak

jak jsme se tu potkali

16 názorů

NightStalker

22. 01. 2011

Dát tip

Pěkné opravdu Pěkné...

snake_01

01. 01. 2011

Dát tip

AŽ PO HRUDKU ŽLUKLÉHO MÁSLA MI TO PŘIJDE SKORO DOKONALÉ, ZBYTKU BYCH ZŘEJMĚ NĚCO VYTKNUL, ALE ZŮSTAŇME U tipu

z_osminy_větrová

05. 11. 2010

Dát tip

něco mi to připomnělo, jo povídku od Michaela Endeho, o malym klukovi, co furt cestuje a domov je pro něj cizí pojem. no nic, zaujalo mě to na několik čtení, takže tipnu, to dá rozum.*

jojo. no já to taky cejtim. a vlastně jsem si na to teď psal esej. jak moc se už bojim mít svobodu, zbytečně se omezuju, můj kritik je větší než muj tvořič... bohužel ta esej je v angličtině a než jí přeložim, potrvá to. ale myslim, že by to i pro ostatní lidi mohlo být zajímavý čtení. sice je to trošku depresivní objev (dřív to bejvalo lepší), ale já vim, v čem je, tak děkuju :)