Jsem racek s Faustovým rukopisem

Jsem ztracený racek

v písečné bouři

a těch pár facek

jak burčák bouří

ve mne tvá láska

s těšínským dialektem

bylas mi tmou

a na vteřinu světlem

tmou která hojí

moji světloplachost

jak září radost

ač tvá plachost

je krůčkem antilop

jsem znalcem stop

ve vyprahlých zemích

kde mlží se v oparech

zenit

a v mých zdech

sténáš

né bolestí

snad slastí

a nad propastí

mé Macochy

tam kladu pasti

na mouchy

mých dotěrných veršů

mé nahé duše

můj Bože

proč vysychá život

a stepí kluše

raněné zvíře

Don Juan, kníže

co na místo

v dívčině

hrabe se

v mršině

mé bídy

larvy nakladl

hmyz masožravý

stíná mi hlavy

čas bez tebe

je zvon bez srdce

jsem vězeň

jsem dozorce

a žádný zvuk

té klekánice

skřípot  vrat

nejspíš od márnice

zarezlých dvěří

snů

a v průvanu

kulhá čas

zastavený v bazaru

a z tvých korálů

stal se hrách

pro Jánošíka

už ani nepospíchá

vždyť rozsudky

 jsou vylhané

ve slovech zbyly

spóry sněti

mé děti

odebrané

jsou věty

z úst hluchoněmých

všechen

můj přepych

Je na dluh

Je na úpise

podpis Faustův

mám v rukopise

to pro lásku se hrbí

mladík

stařec bezzubý

atlet na vozíku

ubohý

Marat ve vaně

poražený dýkou

své zkaženosti

svých revolucí

ti vystrašení kluci

ti vojevůdci

 i bezejmení

čekají na znamení

jak sličné panny

na své prince

jak starci

na tabák v dýmce

čekám

čekáním se trávím

na nektar

nejsladší

tvých slabin

Anno