Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

SUSHI

20. 10. 2010
16
46
3302
Autor
macecha

doporučuji všem, aby ochutnali ....

Různé druhy suši

 

 


     Seděly jsme s přítelkyní u McDonalds a dopíjely svoji odpolední kávu. Přemýšlela jsem, co s načatým odpolednem, protože na návrat domů bylo ještě brzy. Být celé odpoledne sama doma, to mě vůbec nelákalo.

     Jak jsem se tak dívala na nepřítomně se tvářící přítelkyni, vzpomněla jsem si na inzerát, který jsem viděla v novinách a který zval na návštěvu nově otevřené sushi restaurace v našem městě. Sushi jsem nikdy nejedla, ale moc jsem toužila tento pokrm ochutnat.

"Nezajdem do sushi restaurace? "
"Cože?" Přítelkyně se očividně vyděsila.
"Četla jsem někde, že je tu u nás ve městě nově otevřená japonská restaurace."
"Já nejdu," řekla otráveně.
"Je ještě málo hodin, co budeš dělat sama doma," zeptala jsem se.
"Já nevím," váhala.
"Pojď, já bych to moc ráda ochutnala," žadonila jsem.
 
      Nakonec se mi ji podařilo přesvědčit a tak jsme vyrazily. Chvíli jsme restauraci hledaly, protože jsem měla jen velmi mlhavý dojem, kde to asi je, ale asi po čtvrt hodině hledání  jsme přec jen stály před jejími dveřmi. Vešly jsme.

     Restaurace zela prázdnotou, seděl tam pouze jeden host, který se oháněl hůlkami. Bylo vidět, že je tam častým hostem. U baru stála servírka asijské národnosti, jako ostatně i dva muži, kteří seděli u stolu pro personál a unuděně se na nás dívali. Očividně neměli moc práce a při jejich pověstné pracovitosti je to asi dost štvalo.
Ještě, než jsme se vůbec rozhodly, zda zůstaneme, zašla jsem k baru, kde stála servírka, zeptat se, jakým způsobem to tam funguje. Podala mi jídelní lístek a řekla, ať se posadíme a prohlédneme si ho.
Vypadal lákavě . Ceny byly ovšem přímo úměrné barvitosti nabízených jídel . Přítelkyně, stále ještě neodložila bundu, seděla na židli a s odporem ve tváři mě pozorovala.

"Já to nechci," prohodila.
"Proč?"
"Tady to smrdí," odfrkla s pokrčeným nosem.
"Já si něco dám, ale ne se syrovou rybou, to bych asi nesnědla. Dáme si tu porci napůl, " navrhla jsem .

     Když svolila  a odložily jsme si, zavolala jsem servírku a objednala  sushi  s avokádem a s krabem. Tedy s krabem bylo napsáno, ale byly to surimi tyčinky. Tak blbá zase nejsem, abych to nepoznala. Odpovídala tomu také nižší cena.

     Za chvíli nám ten skvost přinesla. Vypadalo to krásně, ale vůbec jsme nevěděly, jak to jíst. Na stole ležely pouze hůlky a nějaká mistička. Protože jsem to před nedávnem viděla v televizi, věděla jsem, že se v mističce rozmíchává sojová omáčka s různými dochucovadly. Na talířku se šesti kousky sushi bylo wasabi, naložený zázvor a ještě trocha nějaké zeleniny. Na pohled to vypadalo slibně.

"Fuj, to smrdí!" 

     Přítelkyně to řekla dosti nahlas, až jsem se obávala, aby nás personál neslyšel. Mám sice velmi citlivý nos, ale smrad jsem žádný nezaznamenala.

"To se ti jenom zdá," řekla jsem.
"Nezdá!" Ona na to.
"Co je to to zelené?" ptá se ona.
"To je mořská řasa, do které je zatočená rýže a avokádo. Namočí se to do sojové omáčky, ve které se rozmíchá to wasabi. Pak se to hůlkami uchopí a strčí celé do úst. No a zajíš to tím naloženým zázvorem a zeleninou, kterou máš na talířku," poučila jsem ji.

"Ta mořská řasa se určitě nejí," řekla ona.
"Ale, jí.  A je to moc zdravé. Prostě musíš to celé dát do pusy!"
"Hůlky? A kde je příbor," otázala se přítelkyně.
"Příbory tu nejsou a jí se to hůlkami," já na to.
"Já to neumím," odpověděla.
"Já také ne," řekla jsem.
    
      Dívaly jsme se jedna na druhou a smích nám cukal koutky úst. Zavolala jsem servírku a poprosila ji, aby nám ukázala, jak se s hůlkami zachází. Vysvětlila nám to. Bohužel jsme asi obě stejně nešikovné, protože se nám to ani jedné nepodařilo. A tak jsme hůlkami různými způsoby, dokonce i oběma rukama, jako příborem, zkoušely nabrat sushi a konečně ho dát do pusy. Ještě, že v té restauraci nikdo nebyl. Určitě by ho pobavil boj dvou starších dam s hůlkami namísto příboru. A personálu jsme určitě zajistily velké rozptýlení.
     Nakonec se nám to po velkém úsilí podařilo. Na konci jsme ovšem zjistily, že jsme hůlky používaly jiným koncem, než jsme měly. Ale, to už byla jen třešnička na dortu.

      Mně  sushi chutnalo, bylo to ostré a zvláštní. Přítelkyně ovšem s plnou pusou ztuhla, udělala obličej, jakoby chtěla zvracet a honem si dala ruku před ústa.

"Neopovažuj se pozvracet, nebo to vyplivnout. Za ty peníze to sníme, kdyby nás to mělo roztrhnout, to si pamatuj," řekla jsem.

     S velkým úsilím to spolkla.

"Tak a teď ještě tu druhou, s tím krabem. Já to sama jíst nebudu, když jsi to platila napůl,"  poručila jsem jí.

Chvíli počkala a potom rukou, protože hůlky selhaly, namočila i tu druhou rolku do omáčky, strčila ji s velkým sebezapřením do pusy a honem, aniž žvýkala, polkla. Zbledla.

"Musíš to rozžvýkat, vždyť se udusíš! A zajez to tím zázvorem," doporučila jsem jí.

     Protože ten zázvor byl docela dobrý, tak poslechla a nabrala si . Spokojenost ovšem z jejího obličeje opravdu nevyzařovala. Tvářila se znechuceně .

"Už nikdy více! Sem já už nikdy nevkročím," řekla a aniž na mne čekala, zvedla se a oblekla si bundu.

"Počkej, musím zaplatit,ne?"

      Zaplatila jsem, hůlky jsme si vzaly coby suvenýr a odkráčely do ulic. Přítelkyně se ještě dlouhou chvíli  šklebila a říkala, že ji tam už nikdo neuvidí. Spěchala domů s tím, že má pocit, že ji stihne střevní problém a tak jsme se rozloučily.

      Já jsem si však řekla, že až budu mít nějaké peníze nazbyt, opět si tam něco dám. Chutnalo mi to  a těšila jsem se, že si příště dám sushi s uzeným lososem.  Sice jsem se také obávala dopadu na svůj střevní systém, ale nestalo se mi nic a tak jsem spokojeně, s novým zážitkem, zamířila domů.



46 názorů

macecha
17. 06. 2011
Dát tip
avox, ono to nemusí být jen s mořskými potvorami, to já také nejím, ale dá se to udělat jen třeba s avokádem, s uzeným lososem, nebo nějakou zeleninou. Vypadá to hezky a je to dobré. Ta mořská řasa se dá sehnat již skoro v každém supermarketu. Je prý moc zdravá. Nu a recept, ten si najdeš tady na internetu. Stačí napsat do hledáčku "suši" a je to! :-)

avox
16. 06. 2011
Dát tip
pěkné povídání :-)) ráda bych tam bývala byla s tebou, ne že bych to jedla, jen na čumendu :-))) Taky ráda leccos ochutnám, ale to si seženu recept a dělám pokusy doma. suši jsem tedy ještě nezkoušela... */

macecha
25. 10. 2010
Dát tip
Jointiku, ahojky. Jak se máš chlape? To víš, proti gustu :) Vidíš a já si občas, přestože jsem oblíbencem zdravého jídla, u McD něco dám. Ale, hlavně kávu :) Díky za zastevení.

macecha
22. 10. 2010
Dát tip
Diano, to jsem ráda, že se nezlobíš.

Diana
22. 10. 2010
Dát tip
Klidně se omlouvej, Aničko, ať vypadám trochu hogo-fogo :-) (Ale v jednom máš stroprocentní pravdu, zblajznu cokoliv a navíc je mi to fakt jedno. Znáš mne jako málokdo, moje milá :-))

macecha
21. 10. 2010
Dát tip
Blani a tobě se chci omluvit za to slovo "zblajzla." Doufám, že jsem se tě tím nedotkla. To by mne mrzelo a pokud ano, tak se omlouvám.Chtěla jsem tím jen naznačit, že to, co jsme si daly s přítelkyní, by ti určitě, jak tě znám, chutnalo.

macecha
21. 10. 2010
Dát tip
Tony, ale tam nebyla třeba žádná odvaha. Jedla jsem jen to, co jsem znala. Tedy rýži, zabalenou do mořské řasy a uprostřed kousek avokáda a ve druhé rolce byla surimi tyčinka, ze které si běžně dělám salát. To jsme si s přítelkyní namáčely do sojové omáčky a tu znám velmi dobře. Zázvor používám také. Takže, odvahu nemám na to, jíst suši se syrovou rybou. To bych se obávala :) Tolik na vysvětlenou.

Bíša
21. 10. 2010
Dát tip
Milá Macecho, líbilo, ale neměl bych Tvou odvahu. A to už jsem ve světě jedl ledasco...

macecha
21. 10. 2010
Dát tip
tak, to se máš! Nevím proč, ale také mi to moc chutnalo.

Robinia
21. 10. 2010
Dát tip
Čínskou a japonskou kuchyni můžu. Sushi občas připravoval můj nejstarší syn a chutnalo mi.

macecha
21. 10. 2010
Dát tip
Bíšo, tobě se to moc nelíbilo, přiznej se... :)

macecha
21. 10. 2010
Dát tip
Jarmilko, děkuji :)

Kulinářka (ani vypravěčka) se v Tobě nezapře, Ani :)))*

Bíša
21. 10. 2010
Dát tip
Hmm...

macecha
20. 10. 2010
Dát tip
Jiří, jsi prostě patriot a to je fajn :) Vepřové miluji.

nostalgik
20. 10. 2010
Dát tip
Zlaté knedlovepřozelo. Dávám si je v jídelně na poliklinice cca za 76 Kč. Taky smrdí, ale jak se u nás říká, ta porce smrdí málem ... :o)

..já myslela že ji děláš..:) ..nj..má tu od vitany..dík za radu..:))

macecha
20. 10. 2010
Dát tip
Janinko, sojovou omáčku koupíš hotovou. Nekupuj si ale tu z Vitany, ta chutná jak magi, ale originální, japonskou nebo čínskou. Jsou různé druhy, sladká, tmavá, světlá apod. Jsou bezva, ale jsou dosti drahé. Ale, vyplatí se to.

..jak se dělá sojová omáčka?..to by mě fakt zajímalo..:)

--Aničko..taky jsem na tu prdlost pyšná..:))))))))))))))

macecha
20. 10. 2010
Dát tip
Evo, doporučuji ochutnat... :)

macecha
20. 10. 2010
Dát tip
koloušku, není nad autentickou fotografii... :) Mám ji také!

macecha
20. 10. 2010
Dát tip
Diano, jak tě znám, tak bys to zblajzla. Tobě je tak trochu jedno, co papáš a já si myslím, že s tou zeleninou by ti to určitě chutnalo :)

macecha
20. 10. 2010
Dát tip
VT Marvine, tak tos měl štěstí :)

macecha
20. 10. 2010
Dát tip
Květoni, já se chystám, že si suši udělám. Dnes už se dají koupit veškeré ingredience na to i u nás. Ale, já bez syrové ryby. Až na toho uzeného lososa. Toho bych si s tou rýží a řasou dala ráda. Navíc se mi líbí, jak to krásně vypadá.

renegátka
20. 10. 2010
Dát tip
Tahle výprava za sushi mě teprve čeká, ráda bych ochutnala.*

macecha
20. 10. 2010
Dát tip
Janinko, určitě by ti to chutnalo. Sojová omáčka je bezva. Já si občas dělám i sojové maso. Hlavně to vařím pro synovce, který je vegetarián. Prdlé, to jsme tedy určitě a na to jsme pyšné ... :)

macecha
20. 10. 2010
Dát tip
velitelko, rády tě sebou vezmeme :) Tedy já, protože přítelkyně řekla, že už tam nepůjde. Aspoň tam nebudu sama :)

macecha
20. 10. 2010
Dát tip
aleši, tak to nejsi sám. Je zajímavé, že tyto sushenky preferují převážně muži.

macecha
20. 10. 2010
Dát tip
varankako, tvarůžky jsou božské, také je mohu. A suši se dá dělat i bez ryby. Měly jsme s avokadem a na jídelním lístku bylo i s omeletou, nebo s jinou zeleninou.

koloušek
20. 10. 2010
Dát tip
Jíst japonské sushi hůlkami se sluší, že mi to moc nejde, tak mi rudnou uši. Diano a nelépe je, se při tom i vyfotit.:-)

koloušek
20. 10. 2010
Dát tip
Velice sugestivně napsané, skoro jako kdybych tam byla také.:-))T*

Diana
20. 10. 2010
Dát tip
Vynikající vyprávění, jakobych tam byla s tebou. Tak už vím, jak bych se tvářila při ochutnání suši. :-)**** Květoni, v Paříži jsem se setkala s Japoncem, který mi vyprávěl poutavě o celé Evropě a jejích specialitách, Finskem počínaje a Řeckem konče. "Letos", chlubil se, "jsem v Evropě po sedmdesáté! "Ale proč?", zeptala jsem se. Odpověděl mi otázkou:"Ochutnala jste někdy japonské jídlo?"

Marvine, máš na mysli uzeného lososa? Ten je samozřejmě znamenitý. Ale já prahnu po suši se syrovým tuňákem, čerstvě vyloveným z moře, jak to má být. Pravda, můžu si kdykoli skočit do potoka upytlačit pár pstruhů, nebo košík raků, ale za syrova se k snědku doporučují pouze ryby mořské, kdo ví proč.

Já mám japonská jídla moc rád. Pravda, do Japonska se moc často nedostanu, tak aspoň doma z času na čas uvařím teriyaki, tepanyaki nebo tempura. K suši jsem se ještě nedopracoval. Na to je potřeba hodně čerstvá mořská ryba a s tím je u nás problém.

:)))))))))))))))))))))))))))))) ..vy jste obě prdlé jako já a mé kamarádky..:))) ..fakt je to dobré..nekecáš? ..no surimi tyčinky i krabi mi chutnají a ta omáčka by mi chutnala taky..:)) ..syn byl v Japonsku a děl..že jídlo mají božské ale jsou to příííííšerní lenoši..:))

já mám nejraději polomáčené sushenky :o) pěkné vyprávění...

varankaka
20. 10. 2010
Dát tip
já teda ze smradlavejch pokrmů preferuju olomouce; syrovou rybu polknu, až bude nejhůř:)

macecha
20. 10. 2010
Dát tip
Alegno, děkuji a doporučuji :)

Alegna
20. 10. 2010
Dát tip
taky jsem jej nikdy nejedla, ale asi okusím, pobavilo mně to, skoro to vidím :-))) *

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru