Tereza

Je smutnej den, cesta daleká, leká člověka, vzpomínám na Tvou krásu. Je smutnej den, já musím odejít. Vše, co si mohu vzít je spona ze Tvejch vlasů-vzpomínka na Tvou krásu...

Kol výkladních skříní, když procházím se večerem

A mám rande s lunou, tak veselý a s úsměvem

Zastaví mne v okamžiku intuice, tušení

Zatají se dech a já slyším srdce bušení

 

Už zas znova vidím Tebe, holku co měl jsem rád

Srdce, láska, přátelství, počítám poměry ztrát

Zkrz vlastní odraz ve výloze, koukaj na mne Tvoje oči

Bodaj mne a týraj, div srdce se mi nerozskočí

 

For. Ref:

Už nehodlám dál otálet

před Tebou si klekat,

Já byl jsem jen tvůj

Ty stále nechalas mne čekat!

 

Ref:

Řekni mi, Terezo, kolik je na světě,

kolik je na světě těch, kdo má Tě rád?

A řekni, kdo by se vracel....

kdo by se vracéééél?!

(když není o co stát!)

 

Vydám se po cestě tam, kde prý dál již není nic

Kde lišky dávaj dobrou noc, kde nenajdu Tě víc

Tam jídla je a všeho dost, a nikdo netrpí tam bolestí

A když jde slunce spát, jen stromy tiše šelestí

 

For. Ref:

 

Ref:

Řekni mi, Terezo, kolik je na světě,

kolik je na světě , takovejhle měst?

A řekni, kdo by se vracel....

kdo by se vracéééél?!

(když všude je tisíce cest!)

 

SOLO

 

Kráčel jsem pěšinou, dral trnovým houštím

Ztratil svůj sen, i naděje pomalu se pouštím

Hledal jsem všude, u nás i za plotem

Za svoji povahu, zaplatil životem

 

Pro lásku a štěstí, na světa kraj

Najít to místo, kde ještě kousek nebe maj

Však Země je kulatá a já jsem slepý byl

Když brýlemi s růžovou, svůj výhled jsem si kryl

---