Tma pod postelí

Dopoledne, když jsme si hráli, padl na svět večer

lehce to zabolelo

něco zastavilo otáčející se korouhvičku

něco vyplo obrazy v zrcadlech

ticho vyděšeně zapípalo

znělo to jako přizabitá myš

bál jsem se

ale nebylo to ticho, byl to můj L.

měl hrozně zvláštní hlas

ukazoval pod postel

je tam stín, řekl mi, stín co se hýbá

já jsem řekl, to není stín, je to zbytek strachu ze včerejška

neboj se, nebo se taky začnu bát

a přinesli jsme dřevěné pravítko a lopatku na smetí

vytáhli jsme ten strach z příšeří

hýbal se, vypadal tak trochu jako krtek

vyhodili jsme ho z okna na ulici

náš svět se znovu pohnul

ale něco bylo jinak

něco se změnilo

po letech jsem na to přišel

dotkla se mě smrt

ta pravá, ne básničková, ne z pohádek

měla masku z cibulových natí