Jarní den

Byl jarní den, slavík letěl do oblak,
kluk vrazil do vrat až jim odřel lak.
Drozd pěl z plných plic jako o závod,
děti se cachtali, neb prasknul vodovod.

Slunce měsíc po nebesích honí,
k večeru se k zemi opět skloní,
na druhém konci metra na mě čekáš,
potom mi pak pár slůvek šeptáš.

Zář tvých očích zelených na mě svítící
jak sen ráno snící, jak anděl letící.
Jak zeleň trávy vonící, čerstvě sečené,
jak verše co na papíru jsou setřené.

Ráno nám k snídani radní zvony zvoní,
musím se už oblíc, šéf do práce mě honí.
Ale dám si s tebou ještě chleba krajíc,
koukat na tě od rána jako led tajíc.

Přes den nás zase dělí velký lán země,
v prací končím dneska časně, kolega maká za mě.
Neslyším zvuk davu, co se tlačí se mnou v metru,
jak se blížím k naším dveřím, citím silu větru.