Město bez domů

Ve schránce jsem našel dopis,
sbor hrobníků mi zaslal upomínku,
roste ti břicho!

Zatímco u baru si dívka kreslí
palcem uřízlé nohy namočeným do vína,
poslouchá popík, je jí dobře,
na dvounohé židli

Dnes mě dvakrát zamrazilo,
ledový červíci plaví se míchou,
rychleji než nejrychlejší plameny,
co v kamnech šamotu šeptají,
že chtěly by se dostat dál

Miluji, ale chtěl bych se opíjet,
opíjel bych se a chtěl bych milovat

Tušivé doměnky,
vagóny už nejsou ze dřeva,
možná až budou v televizi reklamy na kokain,
ve městě bez domů
bude stát řada bez lidí
pták bez křídel bude klít
nad hovnem bez smradu,
jsem prázdno bez prostoru
zeseklé v divadelní hře bez děje,
TO něco někde CO nikde není

Desetiletý kluk před roky,
vypadl z vlaku na betonový sloupek,
jeho bodyguard za pár let,
skočil ze skály naproti pomníku,
věděl víc než ostatní

A tak ti přeji vše nejlepší k třicetinám!