Randevouz s dědou

   na dnešek se mi o něm zdálo

   seděl jsem jako malej harant

   na rozvrzaným gauči ve vytopený kuchyni

   děda povídal, jaký to bylo

   když on byl malej harant

   jak chodil pěšky sedm kiláků do školy

   tam – zpátky

   depak autobus, holenku

   na oběd denně polívka z kysanýho zelí

   a hybaj s husama na pastvu

   večer krajíc chleba s jitrnicí jakou svět neviděl

   prohrabával jsem šuplíky starý almary

   kde najdeš právě takový poklady

   ze kterejch se malejm klukům rozsvítěj baterky pod obočím

   děda dál vyprávěl

   a zatloukal do sebe jeden bezfiltrovej hřebík za druhým

   odcházel jsem vyuzenej jako jeho oblíbený špekáčky

   který si každej druhej den ohřejval k večeři

   tenkrát se ještě dalo mluvit vo uzení

   naposled jsem ho viděl ve špitále

   kam se nikdy nechtěl dostat

   jenomže po roce v nacistickým lágru

   a čtyřiceti partyzánkách denně

   můžete nechtít co chcete

   stroboskopy zářivek promítaly na studený zdi umrlčí ksichty

   pokoj páchnul lyzolem a močí

   zubatá stála u hlavy

   s vítězoslavným šklebem na kostnatý držce

   děda už jen slabě šeptal

   na prosoleným polštáři

   jsem ještě dlouho do noci cejtil na tváři žihadla jeho strniště

   a mozek donekonečna přehrával smyčku posledního vydechnutí

                              viděl jsem za svůj život až příliš mnoho hrobů

                                synku

                                teď je řada na tobě