Na hlavním nádraží v Olomouci...

Na hlavním nádraží v Olomouci jsem potkal Krista. Měl modrý oči jako na svatých obrázcích, nevinný výraz a žádal mě o búra. Já mu řekl vyčítavě: “Už jsem tě tu potkal tolikrát a pokaždé po mně chceš búra.” On na to: “Ale nikdy jsi mi ho nedal.” “Nedal a nedám. Peníze po mně nechtěj Nechápu tě. Proč tady celý měsíce chodíš a žebráš. Vypadáš zdravě, mohl bys pracovat. Nemá to smysl.” “Hlavně, že v tom vidím smysl já.” a možná žádný smysl neměl a možná ten příběh měl smysl jen pro mě a možná pro vás a možná je to celé nesmysl. Možná si píchal a možná měl opravdu hlad. A možná den nato zemřel na kříži hladem. A možná začal pracovat a stal se dobrým občanem. Ale od té doby jsem ho neviděl.