A začalo pršet a já uniknul do deště...

A začalo pršet a já uniknul do deště, aby nebylo poznat, že pláču. Opustil jsem město a sešel ze všech lidmi vytvořených cest. Byl jsem na kůži promočený deštěm a jak jsem polykal jeho kapky, voda mě celého pohltila. Viděl jsem se jak čekám s nataženou dlaní na kapku, která se užuž chystala spadnout z konečku větve. A než se tak stalo, stal jsem se někým jiným v jiném světě. Stal jsem se větrem, který tančí a zpívá mezi stromy. Zpíval jsem vodě a ona mi odpovídala podivnou písní dešťovou řečí: Me važiva te, te važiva me. (to znamená - ty sladce pronikáš mne a já sladce pronikám tebe) …Ó jaké to bylo krásné být pojednou bláznem. A neptal jsem se, co se to se mnou stalo, ani proč se to stalo mně. Ale ptal jsem se, proč to přišlo až teď, proč jsem již dříve nezažil to krásné poznání.