Spadly mi hodinky...

Spadly mi hodinky, vyletělo sklíčko a oranžová vteřinová ručička skočila do řeky. Řekl jsem si, že na jedné vteřině přece nezáleží. A jak jsem docházel dál a dál ve svém osvícení, vytrhl jsem z hodinek a hodil do řeky i minutovou a nakonec i hodinovou ručičku… Už nějakou dobu chodím na ruce s hodinkami bez těch malých místodržitelů boha času. A když se mi občas zachce někam spěchat, přijdu k řece, která je spolykala, hladím očima její vlnky a vnímám, jak se pomalu rozvážně line kamsi do svého modrého neznáma, pořád stejná i když pokaždé jiná, a spolu s ní nevnímám, zda je den či noc.