Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Provokatér

22. 11. 2001

901

Autor

Tsunami

Když pohladíš mě po tváři

usměvem se rozzáří

Polibek tvůj do vlasů

vzbudí vlnu ohlasů

Snažím-li se učesat

snadné je mě rozcuchat

Činíváš tak s radostí

směješ se mé marnosti

Baví tě tak provokovat

oděvem mým prokukovat

Až dostaneš se na kůži

dechem tvým se osvěží

Ruce míváš ledové

jindy sametově medové

Líbí se mi tvoje síla

někdy skrytá potom vřelá

Chvíli nikde nepostojíš

v letu tvém se nezastavíš

Svou náruč lidem nabízíš

dáváš život, zabíjíš.

Seregil

19. 11. 2002

Dát tip

Nejni to zlý, mám tedy podobnou výhradu jako Sidonius: Možná z toho mohly být báseňky dvě...každopádně ty rýmy... příliš se drží gramatična... Za náladu a celkový dojem však tipuji... avi

Shammann

19. 11. 2002

Dát tip

obsah velmi vybranný, leč styl se již tak nehodí. Narovinu.

Forma je výborná! Asonance místo rýmů působí netradičně a trochu jako lidová poezie... To člověka vždycky osvěží, (Teda alespoň mě.) Akorát si myslím, že když už používáš jednoduchou formu, tak tam nepatří reportážní výrazy jako "vlna ohlasů". S velkými slovy jako "marnost" bych tu taky šetřil. Nejde to opsat nějakým příběhem nebo zachvěním se nebo prostě nějak úplně jinak? Ten obsah je divnej, zvlášť konec. Sice tomu asi rozumím, ale vzhledem k tomu, že celá báseň je o něčem jiném než konec a dohromady to NETVOŘÍ (dost ostrý) kontrast, vyzní to trochu do hlucha. Nenech se ale znervóznět mým reptáním, fakt se mi to líbí.