Bez korektury , mysli

Erzebet. Já, s ní, my, já k ní své city, absolutní vnoření se do někoho, ten pocit,druhé části duše, Slunce rozzařující denní stereotypnost, osoba, co věcem umí vdechnout jiný rozměr, bez ní mysl nemůže pracovat. Přemýšlím a nic nedělám a její podstata mi mezitím utíká skrze sevřené pěsti.Po lokty v té vodě voňavé, bez cílů, bez nafoukaných králů..
Nenadálou chvíli či představu jsem se začínajícím hřmotem prvních ostrých akordů šel hltat dolů do víru tance. Vzduch byl těžký, vydýchaný, sotvaže večer zde teprve začínal. Měl vůni páleného listí, mísil se s kouřem z cigaret a doplňovaly ho vůně laciných parfémů. Klestil jsem cestu tu tam, tu zas sem, křižoval jsem parket sem, tudy tam. Nikde ani vidu ani sluchu, po ní propadla se zem. Žal jsem zbaběle utopil další dávkou alkoholu, tou ženou nevybíravou. Mozek začal opomíjet svou existenci, ztrácel orientaci. Hluboce ústy nasátý kouř vlévá se proudy do žil, s krví se mísí, nahrazuje ji, zornice jako rostoucí a ukousávající se koláče pořád dokola. Uvolněné tělo, mysl, stav beztíže, učebnicový příklad ,zapalte mi svíci, já nemám odvahy.
Po rukou ve spirálách světlo z reflektorů tvoří nemožné a nemožnější obrazce v takové rychlosti, že je jen velmi obtížně zvládám všechny postřehnout. Tělo ovládnuté rytmem linoucím se ze všech stran. Zavřel jsem oči a nechal se proudem unášet. Rukou kolem pasu chycen upustil jsem z plavby. Byla jí hrozně podobná. Výška, vlasy, měla i podobnou vůni, i když propocenou, to asi z tance.

Chycení jsem opětoval, naklonil se k ní v očekávání co bude dál. Sliny její s těmi mými se sloučily, seznámen s jejími bakteriemi já a ona na prázdném parketě, čas urychlen, my naopak. Byl by jsem tam s ní vystál důlek, kdyby mi neprolétla hlavou. Erzebet.

Parket byl pryč, místo na něm  leželi jsme na neustlané zelenkavé trávě a koukali vzhůru k nebesům a záviděli jim tu výšku, z které vidím s výše Zem.

Trávu  vyměnilo za jezero všudypřítomné ticho a já hladil její bělostná záda a líbal její uzounký krček, milion žvýkaček za jedno jeho spatření. A pak, pak už jen tma a divně temné, hluboké volání, a ta tma..