Sněhové objetí - princeps caritatis

Být zamilovaný je velmi krásná věc

sníš spolu s ní o plavém vlněném srdíčku.

Na nic se nikdo vzájemně neptajíc

a co skoro poznáš, s kým vlastně chce být.

Kolem tebe, kolem mne

kolem nás dvou zatřpitili se dvě jasné hvězdy

a ač byla zima, nás myšlenky na krb ani nenapadli.

Byly jsme sami, jen ty a já,

tvůj dlouhý perský šátek, můj teplý kabát.

Sněhové vločky na nás padaly

a romantickou scenérii pro nás vytvořili

a již jsme nebyli dva, ale jeden,

nebyl dům, ale zahrada eden.

Srdce naše bylo ukryto do neprůhledné skořápky

a až z ní vyjde, plod naší lásky, už dávno zima nebude,

ani to objetí, jen ta láska přetrvá, snad možná i navěky.

Souznění našich tváří a snad - tlukot obou srdcí.

Je tak krásné to první objetí.