a ty spíš

tma podmanivě objímá křivky mého stínu

tvé privilegium a ty spíš

zatímco já nemůžu

nevím jak nejlépe si vysvětlit

že neslyším  

to naše užvaněné přítomno v  peřinách

jinak slyším všechno

za barákem dýchá les

i toho sprayera

co nám minulý týden v noci postříkal plot

i ten párek milenců

co se právě hádá na chodníku

přecházím k oknu

demolující obhajující

přetahují se každý o své ego

opileckou pěstí ji pokládá na beton

stojí nad ní jako nad vlastní obětí terorismu

nehýbe se a on křičí

Vstávej!  

Nehrej na mě divadlo!

kleká na zem a snaží se

z ní setřást závěje uštvaného ticha

ona zvedá hlavu vyčítavě ho líbá na čelo

pomáhá jí vstát

odcházejí jedno tělo jeden stín

láska

a ty spíš

vypadáš rozkošně jako vymydlené dítě

akorát na polibek 

možná že se ti zdá o route 66 možná

na chopperu sjíždíš Karlův most

jdu si k tobě lehnout

cítím tu známou obnošenou přítomnost těla

naše sólo pro ukolébavku

a tma se ledabyle opírá o stěny pokoje