Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 454 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Koho to zajímá
datum / id17.12.2010 / 373669Vytisknout |
autorMarcela.K.
kategorieMiniatury prozaickéDalší dílo autora
zobrazeno2154x
počet tipů21
v oblíbených0x
Koho to zajímá
 
 
 
,,Už tam nepůjdu. Na další už nepůjdu!"
Zarazila se. Nejradši by stoupla na brzdy a zastavila čas.
Jenže už byla velká holka a věděla, že čas zastavit prostě nejde.
Tak jen povolila nohu z plynu.
,,Jo, je to dobrý rozhodnutí....“ Mrkla do zpětného zrcátka a když viděla její klidnou tvář, pokračovala:,,Proč bys měla, když se cítíš dobře a nikde nic neroste. Nic nenašli a nějaký blbý márkry! Vždyť ani ta primářka neví, proč ...“
,,Čtyřikrát mi to stačilo! Už jsem si toho všeho užila dost. Už to nechci. Tím, že mi řekla, že si to mám rozmyslet, že mi to jen nabízí... Já už nechci, víš.“
Chvíli mlčela. Vlastně věděla, že nemá cenu mluvit, když auto jede. Občas špatně slyší. Musela by hodně zvýšit hlas, aby ji na zadním sedadle rozuměla.
Když zastavila v ulici před domem, otočila se k ní:,, Myslím, že to chce nechat na tobě – to rozhodnutí. Dává ti vybrat, ale tím, že ti dává na výběr, je jasné, že si sama není jistá, co je lepší alternativa.“
Dívala se na ni a obdivovala  klid, který z ní v té chvíli vyzařoval.
Usmála se:,,Pojď, jdeme domů – do tepla.“
Vystoupila z auta a pomohla jí opřít se o hůlku.
Vyšly pár schodů...odemkla domovní dveře.
 
Stála chvíli v chodbě. Poslouchala matčiny kroky na dřevěném schodišti. Pomalu stoupala nahoru do patra, do svého pokoje.
 
Nevěděla co má dělat.
Začala počítat roky. Nebyla si jistá. Pět, nebo už šest?
Za tu dobu se naučila nebát.
Po prvním šoku před lety už dokázala strach zatlačit do kouta a nedívat se tam.
Naučila se brečet tak nějak dovnitř, držet se před mámou...utírat jí  slzy. Musela být ta statečná, která přece mluvila s ošetřující lékařkou a ví... že to bude zase dobré.
 
Pět, nebo šest let?
Koho to zajímá?
Kdo ví, jaký je to pocit, když si vás máma zavolá večer před operací ...
Kdo ví, jaký je to pocit, holit jí za čas  na hlavě poslední zbytky vlasů? Rovnat  paruku a lhát, že vypadá výborně.
 
Koho má prosit o radu?
Potřebuje ji vůbec? Je přece „od fochu“?
Jenže co když během těch let všechny ty dobré rady rozdala jiným?
Co je správné rozhodnutí teď?
S kým se má poradit, když ani lékař neví....
 
 
 
A čas utíká, aby se jednou stejně zastavil ve chvíli, kdy už nebude žádné další ráno.
 
 



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

02.11.2011 19:16:09dát kritice tipSoňa
tady myslím, že je slušnost mlčet ..
31.12.2010 18:04:30dát kritice tiprímoraj
a než se zastaví, měl by i tančit ;)
18.12.2010 12:30:20dát kritice tipruprecht
co dodat? snad jenom pro sharika: dcera se jmenuje Marcela... *
17.12.2010 20:18:18dát kritice tipNorbert von Amehr, Graf von Mann
napadlo ma, či je možné prenášať smútok na druhých.

väčšine ľudí asi stačí vlastný, ale všetci to robia.

pokiaľ nebudú všetci šťastní, nebude nikto.
17.12.2010 16:56:42dát kritice tipMarkel
a taky, není vždycky až tak důležité, jak dlouho člověk žije, ale co prožije a jak to prožije, líbí se mi to zmoudření... na obou stranách - T
17.12.2010 14:56:30dát kritice tipguy
..
17.12.2010 12:53:08dát kritice tipgabi
...*
17.12.2010 12:18:29dát kritice tipHundin
tak to je tedy síla
17.12.2010 12:05:20dát kritice tipMarcela.K.
Jiří, takhle to není. Rakovina je v dnešní době nemoc, se kterou se dá bojovat. Dokonce je možné ji "přežít" a zemřít třeba někde v autě na silnici...
Tady jde spíš o to, kde brát stále tu energii na jednotlivé bitvy a je nutné opravdu dávat tolik životní síly do energie, kterou by člověk mohl využít jinak? Chemoterapie člověka velmi, velmi vysiluje... To je to, na co se ptám.

Shariku, je přece jasné, že jde o matku a dceru a jestli to je Anna či Marie, je přece jedno :-) dík za zastavení.

Čas - nikdo neví, kolik ho má před sebou a ať zdravý, či nemocný, každý z nás se jednou "zastaví".

17.12.2010 11:53:02dát kritice tipA.H.
korektor
Smutny pribeh, znam dobre ten pocit. *
17.12.2010 10:27:40dát kritice tipLakrov
redaktor prózy
"Nejradši by stoupla na brzdy a zastavila čas" je krásná věta. Přesně taková, jaké patří do úvodů povídek; aby se čtenář ujistil, že musí číst dál a až do konce se nezastavit.
Jinak smutné, že života. Znám to. Bohužel...

Závěrečná věta, týkající se opět času, pak uzavírá pomyslný kruh myšlenek.
17.12.2010 10:20:10dát kritice tipsharik
forme bych mozna jen vytknul, ze by bylo dobry postavy pojmenovat, nebo aspon nejak oznacit, pro lepsi prehlednost. K obsahu neni co dodat a jinak je to napsane dobre. Tip
17.12.2010 09:48:33dát kritice tipnostalgik
... lépe blaženě zemřít, než žít v úzkosti,...
ale kdo to dokáže?
***
17.12.2010 09:32:10dát kritice tipgingerbread
Jo a jistotu, tu na prvním místě...
17.12.2010 09:23:51dát kritice tipgingerbread
tak tohle je moc výstižný, myslím, že to hodně lidí osloví, mě určitě... je STRAŠNĚ těžký pořád někomu dodávat energii a odvahu a optimismus a kde to furt brát, ó jak to znám *


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor