Smutnoptaní
(Krátká psaní o jistotách jen relativních)

Jistota času
A možná nikdy nepřivykneme,
snad jen částečně zapomeneme,
zasypeme paměť sutí dnů -
jenže jistota času
není větší než pohnutky srdce.
A tak už nikdy nebudeme jako dřív:
Chceš něco odpárat z šatů života
a namísto toho si je celé zmáčíš slzami.


Jistota sebezáchovy
A co když jsou věci,
které člověk neunese -
odkud bere se jistota sebezáchovy?
Je-li naše vědomí podobno ještěrčímu ocasu,
kolikrát může být zraněno,
aby se obnovilo?
Ale to může se stát,
že mysl jak vyvalené okno
ocitne se na kousky
kdesi v nikde.


Jistota sebe
Vznikali jsme se ve společné řeči,
dotycích, trápení a smíchu,
který nikdy není samorostlý,
a v mnoha dalších věcech
jsme se házeli, a tím prostě byli.
Jak si lze bez druhého
uchovat jistotu sebe?
Aby mohlo být já,
musí tu být Ty.


Jistota návratu
Odmala nás učili,
že jsou cestičky zpátky,
že mávání šátečkem neznamená tolik.
A tak jsou všechny cesty podnikány
s jistotou návratu.
Když se však cesty rozejdou,
a návraty jsou v nedohlednu,
spustil bych pro takový návrat
pod jakoukoli pokutou záchrannou brzdu.
Tu ale život nemá.