Snění

Barvou podzimní oblohy maluji na šíji myšlenky,

na chvějící se víčka pocitu,

na odhalená ramena studu.

Znova a znova namáčím štětec a tvořím,

tvořím sebe samu,

sebe samu ve Tvém objetí.

Do srdce si vrývám tu atmosféru,

trochu to bolí, ale alespoň tu zůstane,

až Ty odejdeš,

až mě zase opustíš,

tak, jako vždy.

Ale nemáš na vybranou,

je čas procitnout,

děkuji Tobě,

nádherný pocite,

představo lásky,

prchavý sne....