Vánoční

Tehdy srpnové vedro, dnes však mrazivá noc.

Přemýšlím o tom, co jsi nám letní ráno,co jsi vzalo?

Snad jen iluze o tom, čím svět je.

Možná svobodu, bez které člověk nežije.

Snad jen pot života, bělostné krůpěje,

co po denní dřině mrznou na čele.

Tenkrát ornice přinesla plody

my však dnem i nocí stále se míjeli

a neprosili, ach špatný to čas,

kdy člověk nenašel bělostný jas.

Popřej nám Bože pokojné Vánoce!

Popřej neb by nebyly smrtné

a stejně zimozřivé, tak akorát.

Kéž nepozbudem zdraví duše i těla,

ale s tebou, jen s tvým Slovem,

budeme zase jednou o krůček dál.