Petra Hůlová - Strážci občanského dobra

Zpočátku jsem se během čtení  usmíval. Pak jsem začal nevěřícně kroutit hlavou a konec knihy už jsem hltal s téměř vytřeštěnýma očima. Nikdy jsem nic od Petry Hůlové nečetl, neznal jsem její styl vyprávění, nebyl jsem ovlivněn žádnou recenzí ani názorem zvenčí, když tedy nepočítám potměšilou poznámku mé ženy „je to zvláštní…“.

Kdyby Petra Hůlová žila v padesátých letech, možná by se po napsání téhle knihy kamarádila s Marií Majerovou a dalšími „prominentními“ autory té doby. Nebýt současného jazyka a současných reálií, dala by se tahle kniha považovat za deníček dítěte z nejnadšenějších komunistických časů.

Už jen posazení děje do „novoměsta“ Krakov má mírný nádech socialistického realismu. Pocházím z Mostu, který je s přimhouřením oka reálným prototypem takového novoměsta. Krakov Petry Hůlové je ovšem ještě extrémnější, lepší, jásavější. Jen proto, aby mohl po otočení kormidla dějin v roce 1989 být o to více šedivým, špinavým a vybydleným, podobně jako je dnes proslulé mostecké sídliště Chanov.

Zásadní rozdíl je v tom, že kromě Romů Petra Hůlová do svého Krakova za závorou umístila všechny nepřizpůsobivé, alternativní život vyznávající a jinak z řady vyčnívající jedince, kteří nezapadají do kolektivistického pojetí světa dospívající hlavní hrdinky. Ta, zmatená a zklamaná z toho, co přinesla „nová“ doba, zakládá „pionýrský tábor“ pro děti vietnamských obchodníků. Zpočátku se tahle iniciativa zdá být bohulibou, učí malé vietnamce česky, zpívá jim písně…

Jenže postupem času se z téhle skupiny stane bojůvka která na sebe vezme odpovědnost Strážců občanského blaha. V narůstajícím napětí mezi „řádnými“ občany Krakova a jejich nepřizpůsobivými spoluobčany za závorou jsou to právě pionýři, kteří se postaví do čela "řádných" občanů aby rozpoutali malou občanskou válku. Naštěstí (pro hlavní hrdinku ovšem bohužel) je konflikt včas uhašen a nepřeroste na celostátní úroveň.

Musím se přiznat, že při čtení jsem měl mnohokrát chuť knihu odložit a už se k ní nikdy nevrátit. Po prvních stránkách jsem čekal, že to je všechno  jen „jako“, že hlavní hrdinka dostane rozum. Až pak mi došlo, že ona prostě měla svůj rozum pořád. Jen jiný, než se dnes nosí. Neodložil jsem tu knížku a čím dál víc obdivoval Petru Hůlovou, jak  dobře se dokáže vžít do psychiky mladé nadšené komunistky, jak dokáže vykreslit vnímání listopadových a polistopadových událostí pohledem sice rudým, přesto ne poraženeckým. Text, který zpočátku působil jako úsměvná agitka, se s přibývajícími stránkami mění na temnou obžalobu nového režimu, který přinesl podle hlavní hrdinky jen zmar a zkázu mezilidským vztahům. Konec by možná snesl i označení sci-fi, Petra Hůlová se tu pustila do odvážné konstrukce společenského konfliktu, který je v rámci dnešních reálných podmínek jen těžko představitelný.

Kniha zřejmě nepřispěje k radikální změně názoru čtenářů na komunistický režim,  rozhodně je ale zaznamenáníhodným počinem autorky i nakladatelství Torst.

Petra Hůlová - Strážci občanského dobra

Vydalo nakladatelství Torst v roce 2010,  212 stran