Bonboniéra (s prošlou zárukou)

V ránu

Strhané mraky ve vrstvách
kráčí, co vrána v ránu mine
Vítr skřípe stromy
v mezeře přítmí a přísvětlí

Courám se k tónům zimy
a rozhýbávám zvony,
co duní
od korun hluboko ke kořeni

Ve mně i v zemi.






Sklizeň

Nastal čas
víno-brání
splést se jazyku

Jsem výběrčím odhodlaným
všech tvých desátků
Ty potem vyšíváš
obrazce na látku

Ránu se vysmějem rozestláni v půli dne



Za dvě dvě

předposlední věta v dlouhém souvětí
list, co už se těší, že se proletí
jen dva dny do konce nejdelšího roku
někdy, tak k poledni, Severkou na útěku
se džbánem pro vodu už tolikrát jsem došel
po sto a dvou letech, zatoulaný posel
srážím se s rosou v krůpěji hořkosti
slunce zas slíbilo utišit bolesti
u knotu se hřejí poslední dvě kapky vosku
beránek zabečí na pozdrav božstvům
zčernalé třešně jsou ty nejsladší
- dva kluci mačkají pecky-
touto hodinou neprojdeš jinačí



Pro ni

pro vinu
po každém slepém kroku
pro světlo
v každém dni nejkratšího roku
pro chodcům skrývané
podobně náhodné úsměvy
pro slzy
sebrané Tvými pohledy
pro pokušení
vzdát se i dnes své hostie

proto jsi moje, Lucie

---