Kyselý popel spatřil světlo světa

 V lednovém smogovém odpoledni jsem včera dostal do rukou svou básnickou sbírku Kyselý popel, která vyšla v Nakladatelství Mezera (v limitovaném množství 20 kusů).
 Útlá knížečka formátu A5 je psaná napůl volným, napůl vázaným veršem. Na 67 stranách je shrnuto jednak pro mě významné období let 2009-2010. Osobní motivy jsou doplněny mými postřehy okolního světa.
 Sbírka je doplněna mými vlastními črtami, v nichž jsem se pokusil zachytit její hlavní motivy: (http://muamarek.rajce.idnes.cz/Kresby_ke_sbirce_Kysely_popel_Marek_Rezanka%2C_Mezera%2C_2010/).
 V několika případech (např. u básní: Svou víru čerpal ze slov a Krasčitelný nepopis) se volný i vázaný verš věnují témuž tématu, v tomto případě smrti básníka a prozaika, věčně hledajícího F. Sklenáře.
 Kyselý popel v sobě obsahuje dva motivy. Popel je symbolem něčeho, co končí (a z čeho zároveň může povstat něco nového). Kyselost pak naznačuje, že verše nebudou zrovna veselé, skotačivé, rozdováděné ani sladce štěbetající.
 Přesto ale také nejsou depresivní či nihilistické. Je v nich naděje a víra. Kyselá chuť do jídelníčku patří a bez ní by nebyl úplným.
 Věřím, že sbírka si pár svých příznivců najde (v případě zájmu lze kontaktovat: info@mezera.org, dotisk by byl jistě možný).

Dne 21. 1. 2011 od 19:20 budu z této sbírky číst v kavárně Dolce Vita (u zastávky Kublov, Praha, Podolí).

 Ukázka:

 Tak ji přece našli

 Zatímco se davy klaněly své královně,
její kostru vyhrabali někde u Číny

(možná pak zašli na čínu a spláchli to kyselinou fosforečnou)
bodli ji do zad,
přesto se jí lidé ještě měli klanět,
ještě měli věřit,
že žije
(když dodržují její pravidla na šachovnici)

Co na tom, že všemu už vládne jen
zisk
hrstky nejbohatších
a jejich dluhy
jdou na hlavu těm na podrážkách bot,
co spolu s prachem a hlínou a vlastnoručně sbaleným cigárem
rozmázli o řeckou tragédii
v maskách strachu z dluhů
(věčně shrbení neřeknou jinak než:
Ano, pane)

Ne, Pane,
tohle přece není ráj a ani cesta k němu
(strach z dolů a mříží
přehluší strach z vyhazovů a věčné úzkosti,
kdy už nepůjde hodit kostkou a posunout se o políčko
kamkoli)

Listinu základních lží a porob
předčítají každou noc
před spaním
ve snaze uhranout
a naočkovat každému,
že je ve své cele svobodný,
i když se pouta utahují
(a i když je krys víc a víc)

 Koho že to vlastně vyhrabali?
 (Asi nějaká coura, když ji nikdo nesháněl…)

 Ále,
 říkalo se jí:

 DEMOKRACIE